Tři z deseti mrtvých slonů ve střední Africe nesou známky pytláctví

„Pytláctví je hlavní hnací silou úbytku populace slonů savanových a pralesních ve střední Africe,“ vysvětluje třinecký rodák, biolog a zakladatel organizace Save Elephants Arthur F. Sniegon. „V roce 2011 a 2012 kulminovala míra, s jakou pytláci zabíjeli slony. Slonů v tamní volné přírodě bylo víc, ale ubývalo jich rychleji než dnes.“ 

Devět z deseti mrtvých slonů ve střední Africe neslo ještě v roce 2012 známky pytláctví, dnes je to míň.

Už přibližně dvacet let funguje v Africe systém MIKE – monitoring nelegálního lovu divokých slonů. Ten každoročně zveřejňuje index PIKE, který vypočítává podíl upytlačených slonů. Podle tohoto indexu neslo v letech 2011 a 2012 devět z deseti mrtvých slonů ve střední Africe známky pytláctví. Dnes čísla působí lépe. Stopy pytláctví nesou tři z deseti nalezených mršin. Slonů v regionu ale ubylo.

„Záporáci a srdcaři“

Ochránci přírody musí při operacích proti pytlákům, pašerákům a překupníkům koordinovat kroky s místními správními a bezpečnostními složkami. Vybírají si přitom jejich zástupce, se kterými už mají dobré zkušenosti.

Sloni ve střední Africe, které se snaží zachránit Arthur F. Sniegon, biolog a zakladatel organizace Save Elephants|foto:Arthur Sniegon

„Znám několik záporáků, o kterých by měl vzniknout film dokumentárního typu, který by rozkryl, jak na svých postech dělají pravý opak, než by měli. Ale znám i srdcaře, kteří by pro africkou přírodu dali život. Někteří ho taky dali,“ popisuje Sniegon své zkušenosti z příprav operací. V Africe ale stačí málo a zátah se nemusí vydařit.

Organizace Save Elephants se snaží zachraňovat i další zvířata před pytláky, jako kaloně|foto:Arthur Sniegon

Save Elephants se nevěnuje pouze ochraně slonů. Pytláci a lovci totiž zabíjejí i jiná divoká zvířata jako například luskouny, krokodýly, primáty nebo i kaloně. Některé si žádají tradiční medicíny, jiní tvorové slouží jako potrava.

„Když jsme v roce 2014 zakládali hlídky detekčních psů, tak se záhy ukázalo, že mnohonásobně větší objemy toho, co zabavovaly, byly různé druhy bushmeatu.“

Bushmeat není specifikem střední Afriky. Je ale významným problém i díky rostoucí populaci. Snahou Arthura Sniegona a jeho kolegů je nabídnout místním alternativní formu bílkovin.

Biolog a zakladatel organizace Save Elephants Arthur F. Sniegon|foto:Arthur Sniegon

„Bylo by dobré přesvědčit část lidí, aby se soustředili na rostlinnou složku potravy. Zároveň je ale jasné, že je maso nenahraditelné. Je ho ale nutné produkovat místně a formou malochovu, ideálně, jak se to dělalo dřív u nás třeba formou holubníků, králíkáren či chovem ovečky a prasete za domem,“ říká.

Hledání partnerů

Organizace Save Elephants se taky podílí na tvorbě včelích bariér. „Včela je opravdu dobrým přítelem lidí. Je zdrojem medu, ale taky obrannou. Africká včela je velmi agresivní a díky tomu je schopná ochránit obdělávaná políčka, na kterých by jinak slon mohl hledat obživu.“

Slon, kterého zabili pytláci jen kvůli klům, upozorňuje organizace Save Elephants|foto:Arthur Sniegon

Když se slon pokusí projít přes takový živý plot, minimálně jeden roj ho napadne. „Slon je navíc chytré zvíře, kterému taková zkušenost stačí jednou a je se o ní schopen podělit s ostatními,“ dodává.

Ochránci přírody a organizace včetně Save Elephants jsou taky otevření různým aktivitám vedoucím k praktickému řešení situace.

Jak Arthur Sniegon dodává: „Jsme otevření nápadům chytrých českých ale i zahraničních hlav, které by šly aplikovat v těchto zemích. Nápadům, které by se týkaly třeba udržitelného zemědělství, zpracovatelského průmyslu a tak podobně.“

Společnost Save Elephants|foto:Arthur Sniegon

Celý pořad Za obzorem Kateřiny Havlíkové najdete v audizáznamu.