Totalitní StB „zpackala“ nejednu svou západní operaci. Terorizovat Čechoslováky jim šlo bohužel líp, hodnotí badatel

„Státní bezpečnost byla pěstí dělnické třídy, zvlášť v 50. letech byl její teror opravdu nezměrný. Rozdíl mezi domácími a zahraničními akcemi byl zásadní: v zahraniční museli vystupovat jako diplomaté a skrývat svou činnost. Doma to byl otevřený teror, který měl hlavně občany zastrašit. Věděli, že v zahraničí by jim něco takového neprošlo,“ popisuje badatel Radek Schovánek.

Pokus I.: Pavel Tigrid

Jednou ze „zpackaných operací“ byla snaha získat jako spolupracovníka – to neznamenalo nic jiného než donašeče –, novináře Pavla Tigrida. Velká osobnost naší žurnalistiky, která se shodou náhod dostala do zahraničí jen pár dní před 25. únorem 1948. Tigrid měl být ale původně zatčený, a to jen pár dní před komunistickým převratem.

Čtěte také

Lorencova skartace měla zakrýt stopy po zločinech StB. Zlikvidovány byly tisíce operativních svazků, popisuje historik

V exilu prožil těžké začátky, pak působil v Mnichově v Rádiu Svobodná Evropa. „V roce 1952 byl po sporu s Ferdinandem Peroutkou donucen rádio opustit. Přestěhoval se do Spojených států, kde měl finanční potíže, sháněl práci a manželka čekala druhé dítě,“ říká Schovánek.

„StB se mylně domnívala, že když ho Američané tak zklamali, mohl by se třeba chtít pomstít,“ doplňuje. Archivní dokumenty nám dnes popisují celý tento „absurdní příběh“, včetně „estébáckých přání“.

„Nakonec si StB uvědomila, že je Tigrid demokrat a že by nikdy s komunistickou tajnou službou nespolupracoval,“ konstatuje badatel. 

Další „nepovedený příběh“ se stal v Římě. „Tam byla jedna z největších rezidentur StB, centrum katolické církve. Také tam mnoho Čechů studovalo a žil,“ naznačuje Schovánek.

Pokus II.: básník Ripellino

Estébáci se zaměřili na italského slavistu Angela Maria Ripellina, který dokonce spolupracoval jako lektor s československým velvyslanectvím. Do Československa jezdil už i v poválečných letech, setkával se s literáty a našel si tady i manželku.  Určitě netušil, jak fatální důsledky bude mít jedna jeho návštěva z roku 1949.

Čtěte také

Zpravodajská hra komunistické StB vyvolala několik politických procesů, připomíná historik

„Přijel na pozvání československého ministerstva kultury a sešel se se svým švagrem studentem Hlochem. Ten byl později zatčen za styk se zahraničním příslušníkem,“ popisuje badatel. „A domácí rozvědka asi nevěděla, že Rippellino je zájmovou osobou kontrarozvědky,“ doplňuje.

Další Ripelliniho peripetie pak souvisely s textem Závěť Františka Halase, což byl „první text pocházející z komunistického Československa, který kriticky nahlížel na nově ustavenou komunistickou vládu“.

Skončilo to opět špatně, protože archivní materiály uvádějí, jak Ripellino odmítl spolupráci, protože nechtěl tzv. dělat špinavou práci.

Schovánek k tomu říká: „Opět Státní bezpečnost neodhadla charakter člověka, kterého se pokoušela získat ke spolupráci. Domnívala se, že bude udávat své přátele a známé, to ale odmítl“.

Čtěte také

Mezi společenskými agenty StB najdete známá jména i z 80. a 90. let, vysvětluje badatel

A když začalo 1. května 1951 vysílat Rádio Svobodná Evropa, dostalo se na první místa „řebříčku“ nepřátel komunistického státu. Svazek také dostal označení Alfa.

Proč, to je podle Schovánka jasné: „Pravdivé informace jsou nepřítelem každého totalitního režimu. V rádiu navíc pracovali špičkoví novináři, kteří odešli do emigrace.“  

Plejáda absurdních a zpackaných estébáckých akcí je rozsáhlá, zásadní škody se jim napáchat naštěstí nepodařilo.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli měla Státní bezpečnost „na svém kontě“ zpackané operace, badatel Radek Schovánek odpovídá: „Měla, ale to se nevyhne žádné zpravodajské službě na světě. Rozdíl je ten, že v demokratických státech tajné služby společnost chrání před nebezpečím drog, válek, teroristických akcí. Ale v totalitních státech provádějí represivní akce proti vlastnímu obyvatelstvu“.   

Víc si poslechněte v audiu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.