Thomas Kulidakis: Německé vedení Unie versus Turecko 1:0
Poslední pokus Turecka hledat zásoby zemního plynu mezi Kyprem a Řeckem vzal rychle za své.
Válečnými plavidly doprovázená těžební loď změnila kurz po jediném telefonátu německé kancléřky tureckému prezidentovi.
Čtěte také
Z původní hrozby válečného střetu mezi řeckým a tureckým námořnictvem prozatím zbyla jen pohotovost řecké armády vyhlášená do 2. srpna, kdy má skončit rezervace potenciálního naleziště Ankarou. Ta stáhla válečné lodě do přístavů a těžaři vyčkávají na další pokyny u tureckého pobřežního města Antalya.
Takový je vývoj poslední bitvy dlouhé války o vliv a nerostné suroviny ve východním Středomoří. Tentokrát si vítězství připsala Evropská unie, kterou vede jeden z jejích nejsilnějších členů – Německo. Šéfka německé vlády Angela Merkelová měla podle řeckých médií prezidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi říci, že Řecko je tentokrát odhodlané jít do ozbrojeného střetu. K spuštění zbraní válečných loďstev údajně chybělo málo.
Podle Merkelové by pak prý Turecko mělo problémy nejen s Řeckem, ale také s celou Unií. Německý úspěch ukázal, jak moc si Ankara uvědomuje význam kroků Berlína. Německo bylo vloni největší obchodní partner Turecka. Do dění se zapojily také Španělsko a Francie, které patří mezi deset největších obchodních partnerů Turecka. Prohlášení německého ministra zahraničí, že si Ankara může vybrat cestu spolupráce s Unií, nebo unijní sankce, kulisy konfliktní situace dokreslilo.
Na co Erdogan slyší
Vyhrocení a uklidnění dalšího kola tahanice o zásoby zemního plynu by se mohly zdát jako nové dějství opakujících se zkoušek Turecka, kam až může zajít. V živé paměti mají unijní státy rozhodnutí turecké vlády, která letos v únoru oznámila běžencům, že mohou jít volně do Evropy.
Čtěte také
Následné násilné střety na řecko-turecké pozemní hranici ukončil až koronavirus. Stávající válka slov, jestli má být chrám Boží Moudrosti v Cařihradu mešita, nebo muzeum, jsou jen vedlejší projev války o plyn.
Tentokrát ale došlo k novému vývoji. Vztahy mezi Tureckem a Řeckem efektivně a dlouhodobě urovnávaly Spojené státy americké. Evropská unie a unijní mocnosti většinou hrály druhé housle. V tomto případě iniciativu převzal Berlín, který na rozdíl od Francie dosáhl svého cíle. Turecku prý na slovech prezidenta Emmanuela Macrona, který hrozí sankcemi a vyslal válečné lodě, nezáleží. Kritiku ostatních prezident Erdogan odráží jako islamofobii a jednostrannou politiku unijních států i Evropské komise ve prospěch Řecka a Kyperské republiky.
Německé předsednictví chce očividně uspět tam, kde zatím byly pouze sliby, rozhořčená prohlášení a nevýrazné sankce. První bitvu o moc a vliv Berlín ve jménu Unie vůči Turecku vyhrál. Na další se musí se připravit. Pokud tentokrát pohrozil, příště musí pokročit i nadále, jinak jeho další kroky budou moci být vnímané jako mlácení prázdné slámy.
Turecký prezident už v minulosti ukázal, na co slyší. Když Turci sestřelili ruskou stíhačku, Kreml vyhlásil takové sankce, že prezident Erdogan přijel s prosíkem do Moskvy tak rychle, že to připomínalo slavnou filmovou hlášku obsahující slova „metelesku blesku“. Pokud Německo neztratí odhodlání k aktivní zahraniční politice, nebo mu ji ostatní členské státy nezhatí, je reálná naděje na půl roku života v Evropské unii připomínající reálnou moc mající slovo ve světových záležitostech.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
