Thomas Kulidakis: Merkelová našla v celní unii recept na Erdogana

27. leden 2020
Německá kancléřka Angela Merkelová a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v Istanbulu

Německá kancléřka Merkelová se v Turecku pokusila vytyčit hranice, které by prezident Erdogan rozhodně neměl překročit.

V otázce nelegální migrace, Libye, vztahu k celé Evropské unii, Německu, Řecku i Kyperské republice.

Čtěte také

Turecká hlava státu si před šéfkou německé vlády podle očekávání postěžovala, že Evropská unie jeho zemi neposkytuje dost podpory pro více než tři a půl milionu uprchlíků. Nádavkem Erdogan přidal, že v důsledku nové ofenzivy v syrském Idlíbu k tureckým hranicím směřuje dalších 400 tisíc lidských duší. Fakt, že mohou zamířit do Evropy, ani nemusel zmínit. Už dříve pohrozil novou migrační vlnou, kterou pocítí celá unie, především Řecko.

Výhružky tohoto typu nejsou v případě Turecka nijak neobvyklé. V podstatě s nimi přijde kdykoliv, když chce od Evropské unie nějaké výhody a ústupky. Peníze, diplomatickou podporu, možnost těžit zemní plyn ve vodách svých sousedů nebo podniknout invazi do nějaké sousední země, případně se vypořádat například s Kurdy.

Merkelová to vše samozřejmě ví, takže se řádně připravila. Mimo jiné i proto, aby se vyhnula údajně nepodložené kritice německých médií, že nedávno nepozvala na summit o Libyi Řecko navzdory přání polního maršála Haftara, protože jí Erdogan vyhrožoval migrací.

Německá vláda názor nezmění

Čtěte také

Tureckému prezidentovi tedy sdělila, že nějakou blíže neurčenou podporu pro uprchlíky přicházející ze Sýrie poskytne, stejně jako podpoří tureckou pobřežní stráž. Je to právě ona, která má zamezit nelegální migraci v souladu s dohodou podepsanou v roce 2016 mezi Evropskou unií a Tureckem.

Mezi jeho územím a řeckými, tudíž unijními ostrovy jsou jen úzké úžiny, nikoliv rozsáhlé mezinárodní vody. Jakmile se tedy bárka s běženci dostane z Turecka, unijní a řečtí pohraničníci ji už musí zachránit. Zatlačovat lodě zpátky je nelegální, lodi vysílající nouzový signál se musí pomoci a žádost o azyl vyřídit. Tak káže mezinárodní právo.

Kromě střízlivé nabídky pomoci s migrací ze Sýrie se Merkelová nenechala vyvést z míry. Projevila až dětinskou radost nad darovaným antickým zrcadlem. Dělala do něj na její typický kožený projev nezvyklé grimasy.

Čtěte také

Následovalo dvě a půl hodiny dlouhé jednání, po němž německá kancléřka na tiskové konferenci vytáhla právě otázky celní unie mezi Tureckem a Evropskou unií. Stále dýchavičná turecká ekonomika ujednání potřebuje minimálně stejně tak, jako unie zastavení stále se zvyšujícího počtu migrantů přicházejících z Turecka do Řecka a na Kypr.

Turecko prý může s podporou a spoluprací unie počítat jen v případě, že se začne chovat lépe ke svým unijním sousedům Řecku a řecké části Kypru, tedy mezinárodně uznané Kyperské republice. Hledat zemní plyna a případně jej těžit ve vodách sousedů prý Turecko nemůže. V tom stojí Berlín a celá unie za dotčenými  členskými státy.

V Libyi je nutné dodržet klid zbraní a hlavně zbrojní embargo. Turecký prezident tak nemůže počítat s tím, že by německá vláda změnila názor a jeho ujednání s tripoliskou vládou o vytyčení námořních hranic a vojenské pomoci uznala jako platné.

Thomas Kulidakis

Následovala tedy hádka o to, kdo za co může v severoafrické zemi. Turecký prezident opět připomněl, že se jeho země cítí ve východním Středomoří izolovaná, proto se s Tripolisem dohodla. Státníci se shodli, že se neshodnou. Dokud se ale neshodnou, nemůže se Turecko příliš těšit na evropské peníze. Merkelová tentokrát po dlouhé době neodjela z Turecka jako symbol evropského státníka vyděšeného migrační oprátkou, kterou může osmanský vládce kdykoliv přitáhnout. I v Berlíně pochopili, že Ankara rozumí jen řeči realistické školy mezinárodních vztahů.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio