Julie Hrstková: Drahé bydlení? Další skleněný strop rozdělující společnost
Ve skutečnosti o žádný opravdový výběr nejde. Buď musí mít člověk štěstí a sežene v Praze dvoupokojový byt za 8 milionů – k tomu, aby si vzal hypotéku a měl mít našetřeno alespoň 10 procent – a pak splácí 35 let cca 36 tisíc korun měsíčně. Pokud má štěstí, bude v průběhu života vydělávat stále víc, úrokové sazby budou klesat, a na konci získá nemovitost za dvojnásobek nebo trojnásobek ceny.
Nutno dodat, že podle propočtů České národní banky si mohou vlastní byt aktuálně dovolit jen ti, kteří vydělávají víc než 80 procent zaměstnanců.
Čtěte také
Druhou možností je nájem, který – opět v průměru u stejné velikosti bytu v Praze –, teď stojí přes 22 tisíc korun měsíčně. Nájemce ale nemá nikdy jistotu, jak dlouho bude moci v daném bytě bydlet a o kolik se mu zvýší nájemné.
Podle Eurostatu v nájmu bydlí v ČR v současnosti přibližně 24 procent samostatně hospodařících domácností. V Praze je podle odhadů tento podíl zhruba dvojnásobný.
V nájmu jsou hlavně mladí
A podle loňského průzkumu Ministerstva pro místní rozvoj ČR má hrubá polovina nájemníků, tedy 46 procent, nájemní smlouvu na méně než dva roky. Krátkodobé nájmy se podle tohoto zdroje týkají hlavně mladých lidí s nižšími příjmy, kteří žijí ve velkých městech.
Čtěte také
Jen za první polovinu letošního roku stouply nájmy v Praze – ve srovnání s průměrnou cenou nájemného u dvoupokojového bytu – cca o 11 procent. Což je výrazně víc než inflace – ta v červnu v meziročním srovnání dosáhla 2,9 procenta.
Výhodu nižšího nájemného navíc smazává nejistota opakování nájemních smluv, nejistota výše každoročního nájemného i to, že pokud člověk finanční rozdíl mezi nájemným a hypotékou nějak ultra výhodně neinvestuje, po 35 letech bydlení nemá absolutně nic.
Zákon sice pamatuje na to, o kolik může majitel zvýšit nájemníkovi platbu za byt, řetězení ročních i kratších smluv ovšem tento limit smazává.
Byt = zlaté vejce
Byt z hlediska výnosů z pronájmu, a to včetně započítání daňových úlev, nepatří k dobrým investicím. V této elitní společnosti se ocitl jen kvůli absenci dlouhodobé bytové politiky, která činí ze samotného aktiva, tedy bytu, zlaté vejce.
Čtěte také
Nutno dodat, že neexistuje dostatečně průrazná politická síla, která by měla touhu na tom něco reálně měnit. V zemi, kde zhruba 80 procent lidí bydlí ve vlastním, je bytová politika problém především mladých bez nadměrných výdělků.
Růst cen bytů i nejasný růst cen nájemného dlouhodobě ovlivňují inflaci, koupěschopnost a nakonec i volby. Ve chvíli, kdy se ceny nemovitostí i nájmů vzdalují většině populace, je dopad ještě širší – jmenujme například školství, zdravotnictví, sociální systém.
Ač je většina z uvedeného placena z veřejných peněz, dostupnost je větší ve velkých a současně drahých centrech. Skutečný výběr je tak čistě hypotetický.
Drahé bydlení představuje další skleněný strop v zemi, kde společnost rozděluje už v mladém věku elitářský systém veřejného školství, a kde ženy na vyšší pozice většinou jen koukají z podzemí nízkých platů. Otázkou je, kolik takových skleněných stropů si může Česko dovolit?
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
