Thomas Kulidakis: NATO v Erdoganově pasti

4. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Recep Tayyip Erdoğan, prezident Turecka
0:00
/
0:00

Severoatlantická aliance má při svých 70. narozeninách málo důvodů k oslavě.

Fakt, že o vstup do obranného paktu mají nečlenské země stále zájem, nemůže zakrýt skutečnost, že v rámci aliančního vozu velí jeden hot, druhý čehý a třetí hledá jiný dopravní prostředek.

Čtěte také

Nejmarkantněji je to vidět v rámci pitoreskních hádek s Tureckem. První se týká určení, kdo je a kdo není terorista. Zatímco v pohledu evropské části NATO se v případě Kurdů jedná o užitečné bojovníky v boji proti samozvancům z takzvaného Islámského státu, v očích Ankary jsou to prachsprostí teroristé.

Je s nimi prý potřeba zatočit, což naposledy umožnily Spojené státy americké. Daly Turkům a jejich spojencům zabarveným extrémním džihádismem volnou ruku k vytlačení Kurdů i jejich jednotek YPG.

Vše zašlo tak daleko, že Turecko hrozilo zablokováním širšího nasazení sil NATO v Pobaltí. Tamní země trápí sousedství ruského medvěda, který je může kdykoliv slíznout jako med z plástve. Spoléhají tedy na kolektivní obranu, kterou Turecko ohrozilo důrazem na své partikulární zájmy.

Erdogan zachází tak daleko, kam ho ostatní pustí

Čtěte také

S Ruskem souvisí další konflikt s Tureckem. Ankara trvá na svém právu pořídit si další raketový systém S-400 ruské provenience. Spojenci se obávají přítomnosti ruských zbraní na aliančním území a dopadu na geopolitické rozložení sil.

Americký Senát v této souvislosti schválil rezoluci požadující sankce proti Turecku vybavujícímu se zbraněmi konkurenční velmoci. Prezident Trump míní, že jeho protějšek Erdogan má s Kurdy skvělý vztah, ale pořizování ruských raket je opravdu problém. Z jeho chování čpí zřejmá touha, aby Turci kupovali raději americké Patrioty. Utržené peníze by Trumpovi mohly vynést hlasy voličů v boji o prezidentský úřad. O geopolitiku jde až v poslední řadě.

Čtěte také

S ní naopak souvisí další aktivity, kterými Turecko znervózňuje své spojence v NATO. Především unijní část Severoatlantické aliance nesouhlasí s nelegální snahou Turecka těžit v námořních vodách Kyperské republiky, které jsou i vodami unijními.

Integrační spolek proto vyhlásil sankce a dočkal se zintenzivnění tureckých aktivit v okolí Kypru. Další sporný turecký krok se týká aktuálního uzavření dohody o vymezení námořních hranic s mezinárodně uznávanou vládou v Libyi.

Rusko a Spojené státy americké se vzácně shodly, že je to krok hodný odsouzení. Destabilizuje prý východní Středomoří, provokuje země, které se nacházejí mezi Tureckem a Libyí, a potenciálně hrozí přenosem občanské války z Libye do celého regionu. Turecko je navíc v podezření, že se přidalo na jednu stranu konfliktu a porušuje zbrojní embargo.

Čtěte také

Egypt, Kyperská republika a Řecko reagovaly protestem. NATO se ale podle svého generálního tajemníka Stoltenberga nemíní vměšovat. V zájmu zachování celistvosti Aliance je podle Stoltenberga evidentně potřeba zavírat obě oči nad vyděračským a provokujícím chováním Turecka.

Problém je, že každý obranný pakt je založený na jistotě, že spojenci přijdou na pomoc. Pokud se státy Pobaltí kvůli Turecku nemohou spolehnout na podporu, je ohrožený samotný důvod existence Aliance.

Pokud jedna jeho země provokuje a napadá sousedy, hrozí jejich válečná odpověď. Jak řekl francouzský prezident, stěží kupříkladu odpověď Sýrie na turecký válečný avanturismus pokládat za důvod k aktivaci článku pět smlouvy o Severoatlantické alianci.

Thomas Kulidakis

Jestliže Turecko nakupuje zbraně v Rusku, stěží ho pokládat za platného člena Aliance, který podporuje její zbrojní průmysl a kompatibilitu vojenských prostředků. Prezident Erdogan ale zachází jen tak daleko, kam ho ostatní pustí. Každý další ústupek spojenců motivuje tureckého autoritáře zkusit postoupit ještě dál, což v konečném důsledku podkopává samotné kořeny celé Aliance. Nastal čas zamyslet se nad reorganizací obranného paktu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio