Thomas Kulidakis: Krize v Řecku a lhaní si do vlastní kapsy
Není divu, že představitelé evropských institucí i velké části států eurozóny mluví o úspěšném příběhu ukončení třetího memoranda Řecka a zahraniční věřitelů.
Pokud by totiž mluvili jinak, znamenalo by to přiznat vlastní chybu. Než to, je podle nositelů povinného optimismu evidentně lepší ponechat hlavu v písku a doufat, že ostatní se zachovají stejně.
Řecko dostane nové úvěry. Peníze by mělo použít na splátku předcházejícího dluhu
Do Řecka jezdí spousta Čechů na dovolenou. V poslední době tam ale velice často míří i finančníci. Ministři financí eurozóny se dohodli, že Řecku opět pomůžou. Za jakých podmínek a s jakými důsledky?
Při zhodnocení výsledků tří memorand plných vynucených úsporných opatření, tupých škrtů a zaškrcení ekonomiky přílišným zdaněním se přímo vnucuje následující úvaha. Formální ukončení takzvané zahraniční pomoci je u konce. Teď už jen zbývá, aby se Řecko z takové pomoci dokázalo vzpamatovat.
Řecká ekonomika poklesla o 26 procent, což je o polovinu více, než v případě válkou zmítané Ukrajiny. Hůře z hlediska smrštění ekonomiky za poslední desetiletí skončily jenom následující státy: Jemen, Libye, Rovníková Guinea a Venezuela. Tyto údaje pocházejí z poslední zprávy Mezinárodního měnového fondu. Podle střízlivých odhadů odešlo z Řecka na 300 tisíc vysokoškolsky vzdělaných lidí. Nezaměstnanost je stále více než dvojnásobná v porovnání s průměrem eurozóny.
Evropští věřitelé tedy mohou nazývat ukončení memorand úspěšným příběhem třeba do omrzení, ale pravda je zřejmá. Plán obnovy Řecka, půjček a takzvaných reforem je příběh ekonomického i politického selhání obohacený o neumětelství ekonomických plánovačů. Nazývat úročené půjčky pomocí je přinejlepším eufemismus. Navíc ve světle informací, že jen Německo na půjčkách Řecku v době krize a následných memorand vydělalo na tři miliardy eur.
Rezignace na skutečné reformy
Jeden z nejhorších projevů tohoto selhání spočívá především v rezignaci na skutečné reformy, které by napravily neřesti v řeckém systému přítomné. Když odmyslíme více než poloviční podíl spekulantů, ratingových společností, hedgeových fondů a investičních bank, které za svou roli ve spuštění krize byly a jsou souzeny ve Spojených státech i Evropě, zbyde nám dobrých 30 až 40 procent vlastní viny minulých řeckých vlád.
Thomas Kulidakis: Rekordní turistická sezóna v Řecku. Svůj podíl mají i čeští návštěvníci
Po velmi dlouhé době je možné v souvislosti s Řeckem zmínit dobrou zprávu. Počet turistů a s ním spojené výdělky a růst pracovních míst v zemi letos láme rekordy. Jak se ale říká, dobrého pomálu.
Jejich nepotismus, uplácení voličů pracovními místy ve veřejném sektoru, neschopnost zúročit na nerostné suroviny i vzdělanou populaci bohatou zemi. Všeobecně rozšířené daňové úniky, nad kterými stát přivíral oči. A víra, že i když například v Berlíně vědí o falšování účtů řeckého eráru, dělají to i jiné státy, takže to půjde do nekonečna dále. Jenže předmětem vynucených opatření bylo především zvyšování daní a výprodej řeckého státního majetku s potenciálem k růstu. Což je ještě horší, než špatně odhadnutý ekonomický cyklus.
Jelikož výše zmíněné není v odborných a politických kruzích žádné tajemství a neformálně selhání přiznají i ti, od nichž by to člověk nečekal, nezbývá než si položit základní otázku. Jestliže všichni věděli a ví, že memoranda byla v základu založená na nesprávném úsudku, proč to přiznal jen Mezinárodní měnový fond? Odpověď je nasnadě. Bulvarizace tématu, svalení veškeré viny na imaginárního řeckého důchodce z politických důvodů zabránilo úpravě opatření, aby vedla k růstu a ne dalšímu propadu.
Řecká ekonomika teď vykázala mírný růst pět čtvrtletí po sobě, ovšem přibližně pět až šest let od původně plánovaného oživení. Řecká tragédie má ale mnohem hlubší dopady. Ukázala neochotu unijních států dělat nepopulární opatření, byť jsou nezbytná. Zdůraznila nerovnováhu v eurozóně, která je žalostný nedodělek. Nelze mít měnovou unii bez rozpočtové, neboli monetární bez fiskální. ¨
V neposlední řadě nesprávné řešení krize v Řecku nabilo zbraně řadě odpůrců evropské integrace, včetně Marine Le Penové nebo stoupenců brexitu. Říkali, podívejte, co udělali Řecku. Podtrženo, sečteno je možné říci, že Řecko obdrželo lék s příměsí jedu. Politickému mainstreamu, který na nesprávném léčení měl podíl, asi uniká, že lhaním si do vlastní kapsy funkční, prosperující a jednotnou Evropskou unii nevybudujeme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
