Thomas Kulidakis: Kdyby covid byl jediný problém olympiády bez diváků, bylo by to ještě dobré

1. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Letní olympijské hry v Tokiu 2020

Letní olympijské hry jsou tentokrát divné už na první pohled. Rok 2020 oslepuje oči diváka v roce 2021 na první dobrou. Samozřejmě, na vině je odložení kvůli koronaviru, přičemž ani letos se Japonci do pořádání moc nehnali.

Mezinárodní olympijský výbor ale dává, stejně jako bere. K dalšímu odkladu nesvolil, a tak chtě nechtě Japonsko muselo podnik bez diváků uspořádat. Bez diváků je ovšem nižší výnos prestižní akce, jejíž náklady se oproti předpokladům zvýšily alespoň čtyřikrát. Jediné uklidňující v tomto případě je, že nafukování rozpočtů evidentně není výsadou jen některých zemí, ale všech.

Čtěte také

Nepřítomnost diváků způsobená faktem, že na rozdíl od Velké Británie se Japonsko nevydalo cestou odklonu od strategie nulového přenosu, je druhá věc, která bije do očí. Společně s maskami, které musí sportovci nosit, ad absurdum, protože na sportovišti, kde jsou si blízko, třeba při závěru plavání, si mohou zblízka povídat, jak chtějí.

Zákazy a zmatky

Kromě výdělku, který japonským pořadatelům nepřítomností diváků utíká, vidí celý svět také absurditu části koronavirových zákazů a příkazů. Obzvláště, když někdo pochoduje s respirátorem, zatímco jiný s prostou maskou, netěsnící úplně všude, což příklad fungující ochrany rozhodně není. O části sportovců, kteří dodržují pravidla více než laxně, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, ani nemluvě.

Fakt, že si vrcholoví atleti musí dávat medaile na krk sami, je už naprosto tragická podívaná. Přesto se vše vynucuje. K absurdnostem snahy o omezení kontaktů lze přičíst rozdávání kondomů, které našly alespoň využití při opravě kánoe australské zlaté medailistky.

Celkově jde vidět, že se Japoncům do organizace moc nechtělo a stížnosti z místa to jen potvrzují. Špatně fungující doprava, neúnosné podmínky karanténních pokojů, tenisté hrající v omračujícím vedru, dávání do karantén při prokázání nálezu, nikoliv příznacích.

Ostatně, o testech víme své i u nás. Vždyť kolik lidí chtělo pomalu veřejně lynčovat lékaře Voráčka, aniž by dotyční dokázali logicky rozklíčovat, že Voráčkovi přišly prostě výsledky jako prvnímu, což neznamená, že se první nakazil a přenesl virus na ostatní. Přidejme ještě debaty o citlivosti testů u nás a v Japonsku a dort Pejska a kočičky je připravený s jeho tradiční chutností.

Kolektivní vina

Čtěte také

Kromě zmíněných problémů přichází do hry také to, co by do olympijského počinu rozhodně patřit nemělo, a to politika. Respektive, neustálý zápas o to, kdo dopuje, kdo nedopuje, kdo hraje čistě a kdo ne. Ruská média se rozsáhle věnují údajným důkazům kolektivní viny, protože sportovci vyslaní Ruskem musí soutěžit s olympijským symbolem a místo hymny poslouchají Čajkovského. Někteří s chutí nesportovně tančí na hrobu a zdůrazňují, že i tak bylo ruské výpravě povoleno více, než mělo ve světle obvinění ze státem sponzorovaného dopingu.

Dělají to i samotní sportovci, kupříkladu americká veslařka, která sice nic moc nepředvedla, zato si ale postěžovala, že stříbrné ruské veslařky by stříbrné nebyly, protože by na hrách být vůbec neměly.

Přitom, kdo kdy sportoval, tak ví, že potrestat i ty, kteří nikdy nedopovali – nebo v předmětné době před lety byli moc mladí – neúčastí na olympiádě, by bylo nejen kruté, ale také by to škodilo sportovnímu zážitku diváků u obrazovek a výkonu samotných atletů. A tak ruská média zmínila, že vrcholná americká gymnastka ověnčená medailemi z posledních her v brazilském Riu, měla pozitivní nález psychoaktivních látek, ale prokázala se lékařským potvrzením o psychických problémech. Tentokrát ovšem vrcholová sportovkyně vzdala.

Thomas Kulidakis

Celkově je letošní zážitek hrozný a doufejme, že byť válka o doping asi jen tak neskončí, covidové hry poznamenané nechutí pořadatelů jsou poslední. K dopingu jsem psal už dříve, že trestat se má Rusko, ne nevinní sportovci dle zákona kolektivní viny. Ostatně, v první pětici zemí co do počtu dopingových afér nechybí Čína, Indie a Spojené státy americké.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související