Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan už mnohokrát prokázal, že se dokáže poučit z vlastních chyb a chovat se pragmaticky.
Volební porážka v Istanbulu by ho měla vést k zamyšlení, do jaké míry turecká zahraniční politika přispěla ke ztrátě vlády nad největšími městy Turecka.
Turecká prozaička a scenáristka se ve svém textu zamýšlí nad složitými vztahy Turecka a Evropy, nad nejednoznačným vztahem Východu a Západu a nad pozitivním vlivem literatury na dění ve světě. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Hlavní příčina prohry v Istanbulu, Ankaře a dalších metropolích je neutěšená ekonomická situace. Projevuje se dvoucifernou inflací a oslabením turecké liry. K hospodářským potížím se přidala ztráta podpory menšin, v čele s Kurdy. V Istanbulu také absurdní opakování voleb, o které požádala samotná prezidentská strana AKP.
Z hlediska menšin je zřejmé, že k jejich náklonosti nepřispívá Erdoganovo novoosmanské pojetí zahraniční politiky. Turecko útočí na Kurdy v Sýrii i Iráku. Arméni a Řekové jsou znepokojení neustálými konflikty s mateřskými zeměmi a zpochybňováním masového vraždění Arménů a Řeků v době úpadku Osmanské říše a vzniku moderního Turecka.
Západní mocnosti znervózňuje turecká zahraniční politika ve Východním Středomoří. Chování Turecka označil poslední unijní summit za nelegální a pohrozil sankcemi. Kromě pravidelného narušování vzdušného prostoru Řecka jde samozřejmě o naleziště zemního plynu v okolí Kypru.
Spory s Ruskem a Spojenými státy kvůli plánu na pořízení vojenské techniky se mohou proměnit v krizi s negativními důsledky pro samotného tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Myslí si to komentář britského deníku Financial Times.
Licence na průzkum drží italská ENI, francouzský Total a americký Exxon Mobile. Své si ovšem chtějí uloupnout také Turci. Zpochybňují tedy právoplatnost výlučné ekonomické zóny Kyperské republiky v jejích pobřežních vodách. Vše zašlo tak daleko, že Ankara zpochybnila i smlouvu Kyperské republiky a Egypta z roku 2013. V ní si obě země vytyčily své hranice na moři.
Tyto okolnosti jsou důležité pro pochopení Erdoganových problémů v ekonomické oblasti. Tvrdí, že za vše mohou zahraniční, hlavně západní temné síly podrývající ekonomiku.
Pokud je to pravda, je zřejmé, proč tak činí. Mateřským zemím těžařů v okolí Kypru jde o jejich zájmy, které Turecko ohrožuje. Vloni i násilným zásahem proti italské lodi. Mezi pěti největšími exportními partnery Turecka jsou Německo, Velká Británie, Itálie a Francie. Následují Rusko, Spojené státy, Španělsko a Rumunsko.
Komunální volby v Turecku byly referendum o politice prezidenta Erdogana a jeho vládní strany AKP.
V otázce těžby plynu je zřejmé, že Západu jde o zdroj nerostných surovin alternativní k plynu ruskému. Z hlediska integrity teritoriálních vod musí už z principu protestovat ostatní přímořské státy. Což také činí, protože Turecko aktivitami u Kypru dává nebezpečný příklad.
Pro Velkou Británii je důležité v klidu provozovat kyperské strategické vojenské základny. Německo má v oblasti zájmy tradičně silné, Spojené státy zápasí o vliv s Ruskem. K tomu se přidává Egypt a Izrael. Obě země se prostřednictvím plánovaného plynovodu mají propojit s Kyperskou republikou a kontinentální Evropou.
Prezident Erdogan by si tedy měl uvědomit, že pokud chce napravit ekonomickou situaci, měl by přestat šlapat na kuří oka zahraničním partnerům. Rusko ho z hlediska ekonomického nezachrání. Čerstvě zvolený starosta Istanbulu slíbil spolupráci se všemi menšinami.
I zde by se Erdogan měl zamyslet nad svou zahraniční politikou. Pokud bude stále tak konfrontační jako doposud, vše mu může přerůst přes hlavu. Instinkt sjednotit lidi vůči vnějšímu nepříteli by vedl ke katastrofě domácí i zahraniční. Logicky by se tedy měl vrátit k toleranci, spolupráci se Západem a sekularismu, jako v počátku své vlády. Někdy ale logika kapituluje před vášněmi.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
