Libor Dvořák: Ruský ultranacionalismus v symbióze s Kremlem

Jeho hlavním posláním je ale překrýt sovětskou tradici slavení 7. listopadu jakožto dne vítězství říjnové revoluce. Existuje už dvě desítky let, ale mezi lidem se neprosadil. Připomínají ho tak hlavně pravicoví ultranacionalisté a extremisté všeho druhu.

Tradice z dob perestrojky

Nacionalistické a extremistické organizace začínaly fungovat už za perestrojky, ale právě nový svátek, zjevně vyprojektovaný jako přelepka data 7. listopadu, jim do žil vlil novou krev. Podobných hnutí jsou v Rusku desítky, ale nejnápadnějším z nich je dnes Ruská občina.

Čtěte také

Marek Hudema: „Zázračné“ nové ruské zbraně

Právě ta uspořádala ještě před 4. listopadem masový pochod v Ljubercích, což je město na okraji Moskvy a zároveň tradiční bašta ruských ultranacionalistů. Rekvizity byly stále stejné – černé masky, vlajky či hesla o „národní čistotě“. Byla tu samozřejmě i policie, ale ta se držela stranou.

Dnešní ruská ultrapravice zuřivě podporuje válku na Ukrajině, bojuje s potraty, pronásleduje LGBT aktivisty a trnem v oku je jí i všudypřítomná korupce. Její hodnotový žebříček se tedy prakticky kryje s oficiální linií Kremlu. 

Přesto Putinova státní moc ještě dlouho před ukrajinskou válkou původní aktivní ultrapravici prakticky zcela potřela: zřejmě jí vadily až statisícové demonstrace hlavně na moskevských periferiích, jež neměla pod kontrolou.

Shoda s Kremlem

Jak ale v rozhovoru pro Rádio Svoboda konstatuje například aktivistka známého demokratického hnutí Memorial Stefania Kulajevová, „dnešní ultranacionalisté s Kremlem poměrně snadno dospívají ke shodě“.

Čtěte také

Libor Dvořák: Hrozí dobytí východoukrajinského Pokrovsku

Důvod je celkem jasný: od začátku roku 2022 ultranacionalistický hypervlastenecký diskurs akceptuje sama Putinova ruská politická špička a nacionalistická hnutí v zemi se tak stala její vítanou oporou.

Co je na dnešním ruském ultranacionalistickém hnutí zvláštní, je jeho spolupráce s Kadyrovovým brutálním režimem v Čečensku – právě Kavkazané a Středoasiaté jsou tradičně vítaným cílem všech ruských extremistických hnutí, jimž se už tradičně velmi nelíbí migrace příslušníků těchto národů do velkoruského prostoru.

Libor Dvořák|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Je to zvláštní pakt, zcela zřejmě diktovaný nikoli velkoruským, ale imperiálním válečným šovinismem. A tady nesmíme zapomenout na to, že právě Ramzan Kadyrov oficiálně dodává Putinovi pro jeho válku na Ukrajině celé kompletně vyzbrojené jednotky a vytváří tak dojem jakési nové solidarity.

Ale klid, vážení – jakmile válka skončí, všechny tyto národy včetně Čečenců opět skončí na velkoruském šovinistickém ošklivci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu