Thomas Kulidakis: Turecký volič Erdoganovi dal, Erdoganovi vzal

Svědčí o tom účast skoro 85 procent, osobní nasazení prezidenta v předvolební kampani i předvolební témata. Erdoganův špatný výsledek ovlivní zahraniční i domácí politiku země strategicky důležité pro Západ i Východ.

Thomas Kulidakis: Turecký strach z izolace je před eurovolbami nebezpečný

Turecko se rozhodlo zakročit proti své stále se prohlubující izolaci, především ve vztahu k Evropské unii, v diplomatické i vojenské rovině.

V celém Turecku se podařilo vládnoucí straně v koalici s nacionalisty vyhrát ziskem skoro 52 procent hlasů. Mnohem důležitější jsou ovšem výsledky ve velkých aglomeracích v západní a jižní části země. Tedy v oblasti Středozemního moře.

Jsou motorem ekonomiky a politiky, vyhrála v nich opozice. Erdogan podle neoficiálních výsledků ztratil mimo jiné Istanbul, Izmir i hlavní město Ankaru.

Turecký prezident ví, jak je taková prohra důležitá. Sám svou kariéru započal v roce 1994 jako starosta Istanbulu. Města, kde žije šestina obyvatel Turecka a podílí se na hrubém domácím produktu země 30 procenty.

Aureola úspěšného vládce utrpěla

Erdogan hrubě urazil Spojené státy a chce dál útočit na syrské Kurdy

Recep Tayyip Erdogan ve středu hrubě urazil Spojené státy. Uvádí to britský deník The Times s odkazem na fakt, že se turecký prezident odmítl setkat s poradcem Donalda Trumpa pro národní bezpečnost Johnem Boltonem a vyzval Washington, aby Turecku předal své vojenské základny v Sýrii.

Pokud přičteme ostatní velká města, je zřejmé, že ekonomickou základnu Turecka ovládla opoziční Republikánská strana. Pokračovatelka sekulárního odkazu zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka.

Od jeho kurzu se turecká loď pod Erdoganovým vedením stále více odklání. V předvolební kampani turecká hlava státu každý den promlouvala k voličům na shromážděních i v televizi.

Cílem bylo odpoutat pozornost od stále horší ekonomické situace a zopakovat volební úspěchy minulosti důrazem na nacionalistická a konzervativně islámská témata. Erdogan se pokusil zúročit politický islám neboli využít náboženství jako prostředek úspěchu při cestě k moci.

Jan Fingerland: Kam zmizely Erdoganovy prsty?

Turecký prezident Erdogan by si během své návštěvy Německa určitě nemohl stěžovat na nedostatek pozornosti.

Turečtí voliči především v tradičně bohatých a důležitých částech země ale dali jasně najevo, že se nikdo nenakrmí slovy o významu Turecka a návratu slávy Osmanské říše.

Turecká lira se od roku 2017 propadla o přibližně 40 procent, inflace se pohybuje kolem 20 procent, hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele se snížil na úroveň roku 2008. Špatný ekonomický vývoj při rozhodování voličů překonal velkolepé politické vize zahraniční i domácí. Proto zabodovala opozice.

Prezident Erdogan si toho je vědomý, takže oznámil brzké zahájení programu ekonomického oživení. Má na něj čtyři a půl roku. Další volby budou v roce 2023. Pokud nechce utrpět další porážku, má dvě možnosti. Pokud má pravdu, že za tureckými ekonomickými potížemi stojí temné síly Západu, měl by se se západními mocnostmi, v čele s Evropskou unií, zase rychle spřátelit.

Erdoganovým úhlavním nepřítelem jsou peníze

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je vůči pokračujícímu pádu liry bezmocný. Tvrdí to alespoň text německého deníku Süddeutsche Zeitung. Jeho autor Ulrich Schäfer zároveň píše, že se šéf Bílého domu Donald Trump zachoval pošetile, když Erdoganovi poskytl záminku, aby mohl vinu svalovat na země Západu.

Pokud pravdu nemá, a turecká ekonomika trpí například v důsledku nákladů na zahraničně politická dobrodružství a perzekuce velké části obyvatel po pokusu o vojenský puč, stejně bude Erdogan potřebovat Západ.

Jako pragmatický politik by se tedy měl začít chovat vstřícněji, protože největší obchodní partneři a investoři jsou právě na Západě. To by ale vyžadovalo přehodnocení dosavadních zahraničně politických kroků. Nákupem ruského protivzdušného systému S-400 počínaje, nároky na kyperský plyn konče.

Pokračování konfrontačního kurzu se Západem může prezidentu Erdoganovi přinést jen další potíže. V takovém případě by ztráta největších měst byla jen začátkem konce vládce, který doposud znal pouze cestu vzhůru.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Snaha o mobilizaci obyvatel proti údajnému vnitřnímu i vnějšímu nepříteli se Erdoganovi přestala vyplácet. Bez prosperity občanů totiž prosperovat nemůže ani on. Erdoganova pečlivě budovaná aureola mocného úspěšného vládce utrpěla i v případě, že se mu stížnostmi na průběh voleb podaří některé výsledky zvrátit.