Thomas Kulidakis: Turecký strach z izolace je před eurovolbami nebezpečný

1. březen 2019

Turecko se rozhodlo zakročit proti své stále se prohlubující izolaci, především ve vztahu k Evropské unii, v diplomatické i vojenské rovině.

Ankara nejdříve hněvivě odsoudila návrh zahraničního výboru Evropského parlamentu na pozastavení přístupových jednání, následně zkritizovala schůzku unijních států s Ligou států Arabských a pro jistotu také začala s rozsáhlým cvičením námořních sil ve východním Středomoří.

Marek Hudema: Kam kráčí Turecko?

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan

Na první pohled je odpověď jednoduchá. Erdogan je islamista a tak bude nové Turecko islamistické. Ostatně už teď je to právě Erdogan a jeho Strana práva a spravedlnosti, kteří mluví o nutnosti islámského vzdělávání, obnovení muslimské morálky a pomoci muslimům v zahraničí. A je to právě Turecko, kde má svou základnu islamistické Muslimské bratrstvo a i další radikální muslimské organizace. 

Zastavení přístupových rozhovorů s Tureckem ovšem není dobrý nápad. S velkou a mocnou zemí, která drží klíče k migraci do Evropy, je potřeba udržovat komunikační kanály.

Pokud by režim prezidenta Erdogana naznal, že už nemá kam dál jít, mohl by se zahnaný do kouta začít chovat způsobem, který by mohl destabilizovat blízké unijní sousedství. A tím i unii samotnou.

Nejde přitom jen o splnění dřívějších výhrůžek, že turecká vláda začne převážet migranty a uprchlíky na hranice a opět zcela pustí stavidla migrace na řecké ostrovy. Takový tah by určitě byl účinný.

Turecko porozumí jen síle

Turecko chce do kurdských regionů přesídlit syrské uprchlíky. Hrozí demografická proměna

Sýrie, Turecko, boje

Turecká armáda a jednotky syrských povstalců v neděli ovládly město Afrín poté, co se z něj stáhly kurdské milice YPG. Spolu s nimi utekly také desítky tisíc civilistů. „Ozbrojenci syrské svobodné armády mohutně oslavovali střelbou do vzduchu, na radnici byla vyvěšena vlajka Turecka a svobodné Sýrie. Na záběrech je vidět i demolice sochy kováře Kávy, legendární postavy kurdské mytologie. To ukazuje, že celá ofenzíva může mít etnický rozměr,“ popisuje blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček.

Unijní členové Řecko a Bulharsko by se ocitli pod takovým migračním tlakem, že by destabilizoval zbytek členů evropského integračního projektu. Hádek o tom, kdo je více a kdo méně solidární,  jsme si ale už užili více než dost. Před evropskými volbami by to mohl být polibek smrti centristickým stranám v době, kdy se alespoň trochu téma uklidnilo.

Ankara by ovšem akcí samotnou příliš nezískala. Naopak, rozplynula by se jí vyhlídka na vyplacení zbytku z šesti miliard eur, které jí unie v rámci nyní nepříliš dobře fungující migrační dohody z roku 2016 slíbila.

V současné chvíli naopak Turecko potřebuje najít způsob, jak obnovit zpřetrhané vazby s Evropou. V ní má největší obchodní partnery, v čele s Řeckem, Nizozemskem nebo třeba Německem. I proto je potřeba, aby se přístupová jednání nerušila, ale naopak se možnost pravidelné komunikace využila k vyvíjení protitlaku vůči Erdoganovým novoosmanským tendencím.

K nim patří také zahájení námořního cvičení, které bude trvat až do 8. března. Přes sto lodí se posouvá podél hranic našeho spojence v unii i NATO Řecka hlouběji do vod východního Středomoří. Směrem k dalšímu členovi Evropské unie, Kyperské republice.

Na naleziště zemního plynu v kyperských vodách si Ankara brousí zuby a nechce se o šanci nechat připravit. Koncese na těžbu mají ale společnosti ze Spojených států, Itálie a Francie, které se pro jistotu střídají v hlídání bezpečnosti.

Turecká válečná loď už totiž v minulosti ohrožovala italské těžaře ze společnosti ENI a Turecko si vyhradilo právo přijmout jakákoliv opatření k hájení svých zájmů. Tedy včetně vojenských.

S Tureckem je potřeba dále jednat, ale podle principu „já pán, ty pán“. Všechny státy unie by si měly uvědomit, že jakákoliv nepřátelská turecká akce dopadne na všechny a nemusí jít přitom o válečný konflikt.

Už z hlediska diplomatického je jasné, že si Ankara nic nedělá z loňské výzvy unijních států, kterou jí vyslaly na summitu v bulharské Sofii. Podle ní by se mělo Turecko vzdát dosavadních nepřátelských akcí právě v oblasti Egejského moře a východního Středomoří.

Fakt, že Turecko pravidelně narušuje vzdušný prostor sousedního Řecka, otevřeně vyhrožuje Kypru a přistupuje více než laxně k plnění migrační dohody, lze číst dvěma způsoby.

Thomas Kulidakis

Zaprvé jako volání Ankary do světa „všimněte si, jsme tady a jsme silní“. V tom případě je ale zřejmé, že Turecko porozumí zase jen síle, protože jak do lesa volá, taková ozvěna by se mu měla vrátit.

Za druhé můžeme být rádi, že jako Česká republika máme sousedy, jaké máme a naše hádky se týkají tak maximálně nešťastných výroků, kvality zemědělských produktů a porovnávání cen mobilních operátorů.

Spustit audio