Jan Fingerland: Arabští disidenti milují Turecko

Kritik saúdské vlády Chášakdží sice našel azyl ve Spojených státech, kde měl od dob studií kontakty, ale zmizel během své návštěvy Istanbulu. Nelze vyloučit, že i on uvažoval o usídlení v Turecku, vždyť město na Bosporu je arabských disidentů a uprchlíků plné.

Jan Fingerland: Chášakdží uškodí Saúdům nejvíc až po smrti

• Upravit
• Smazat

Zmizení kritika saúdského režimu Chášakdžího je zdánlivě záležitostí jednoho člověka, nebo nanejvýš jednoho státu. To je ovšem omyl.

V Turecké republice žily před deseti lety možná až dva miliony Arabů, z velké části se jednalo o rodilé turecké občany, ovšem arabského původu. Byly to pozůstatky arabského obyvatelstva Osmanské říše.

Turci o své arabské državy před sto lety většinou přišli, ale část smíšených území jim zůstala i po rozpadu impéria. Ostatně i turecká první dáma, manželka prezidenta Erdogana, je z arabské rodiny z jihovýchodu Turecka.

Azyl a exil

V posledních letech se ovšem arabskojazyčná komunita značně rozrostla. Z milionů Syřanů, kteří mířili do Evropy, jich nejméně dva miliony zůstaly v Turecku, přibyli také uprchlíci z Jemenu, Iráku a dalších zemí. Dnes se počet Arabů v Turecku odhaduje až na pět milionů, z toho více než milion žije právě v Istanbulu – ne náhodou se jedné části města říká „Malá Sýrie“.

Marek Hudema: Proč zmizel saúdský novinář novinář Džamál Chášakdží?

• Upravit
• Smazat

Některá místa na světě jsou nebezpečná. Můžete tam vejít a zmizíte navždy. Mezi různé pohádkové jeskyně, propasti a koncentrační tábory se teď zařadil i saúdský konzulát v Istanbulu.

Většinou se jedná právě o uprchlíky před syrskou válkou, přičemž část se vrátila po neúspěšném pokusu udržet se v Evropě. Teď sami říkají, že Turecko jim je mentálně a kulturně bližší.

Islamistická vláda prezidenta Erdogana se stále častěji odkazuje na společnou islámskou identitu s arabskými uprchlíky. Uděluje jim stipendia, staví školy a snaží se Araby v Turecku - když ne poturečtit - tak alespoň udělat z nich nástroj svých vlastních regionálních zájmů.

Část z Arabů, kteří v Turecku pobývají, jsou ovšem političtí uprchlíci nebo exulanti, včetně těch, kdo odešli před represemi ze Saúdské Arábie, tak jako Džamál Chášakdží, případně pocházejí z dalších států Arabského poloostrova. Jen v Istanbulu žijí stovky arabských novinářů, kteří pracují v desítkách periodik, rozhlasových nebo televizních stanic. Se svým exilem jsou celkem spokojeni.

Saúdskoarabský konzulát v tureckém Istanbulu čeká na prohledávání v souvislosti se zmizením novináře Chášakdžího |foto: Emrah Gurel,ČTK/AP

Turecko v očích mnoha Arabů není zas tak problematickou zemí. Ještě pořád se v něm konají parlamentní volby a panuje omezená svoboda slova. Policejní zvůle není absolutní. Evropané vidí rozklad turecké demokracie, ale Arabové v Turecku vidí nedostižný, nebo přinejmenším nedostižený stav.

Turecko náš vzor

Mnozí z těch, kdo pobývají v Turecku, stále uvažují o tom, jak ovlivnit situaci doma, včetně třeba bývalého kandidáta na post egyptského prezidenta Ajmána Núra. Ten zpravodaji týdeníku Economist řekl, že pro něj je Turecká republika poslední výspou Arabského jara. Přesto, nebo právě proto, že v Turecku se žádné arabské jaro neodehrávalo.

Břetislav Tureček: Chášakdží nebyl žádný disident, ale jeho vražda se nedá vůbec vyloučit

V Turecku se pohřešuje opoziční saúdskoarabský novinář Chášakdží. Co stojí za jeho zmizením a jak kauza ovlivňuje křehké vztahy na Blízkém východě?

Ankara se snaží vztahy s arabskými disidenty pěstovat, tím spíše, že má často napjaté vztahy s jejich vládami. Proto asi také neváhala odhalit pravdu o vraždě Džamála Chášakdžího, protože se Saúdskou Arábií už toho nemůže moc ztratit.

Arabské vlády Turecku zazlívají mnohé, od jeho vojenského angažmá v Sýrii, až po sázku na přátelství s Íránem a Ruskem na úkor vztahů s arabskými zeměmi. Ve vzduchu jsou i jiné otázky, třeba údajný turecký neokolonialismus, jak to formuloval jeden představitel Emirátů, nebo prý neblahý vliv tureckých televizních seriálů, které jsou v konzervativnějších arabských zemích tak oblíbené.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Podle průzkumů veřejného mínění asi dvě třetiny obyvatel arabských států nemají Turecko rádi, a v případě arabských vlád bude takový údaj ještě mnohem vyšší. Jiné to bude v případě těch Arabů, kteří před svými vládami uprchli. A po Chášakdžího vraždě láska arabských disidentů k Turecké republice ještě zesílí.