Jan Fingerland: Další Kaddáfí je mrtev. Pookřeje Libye?

Do domu nenápadně žijícího Libyjce vtrhli čtyři ozbrojení muži a po krátké potyčce ho zastřelili. Podobných výjevů se v Libyi v posledních letech odehrála řada, ale tentokrát to přece jen bylo jiné. Zemřel syn Muammara Kaddáfího.

Evropané na existenci rodiny někdejšího diktátora skoro zapomněli. Ale několik jeho synů je stále naživu, a do nedávna i ten politicky nejdůležitější a nejvíce nadaný, Sajf al-Islám Kaddáfí.

Jeho dráha začala dávno před arabským jarem. Slyšet o něm bylo už po roce 2000, kdy ho otec pouštěl ke stále viditelnějším úlohám, i když Sajf al-Islám nikdy nedržel žádnou formální funkci. Byl také považován za pomyslného dědice trůnu.

Rádi ho vyhledávali zahraniční novináři, mluvil dobře anglicky, absolvoval prestižní London School of Economics. Stylizoval se do role reformátora a vůbec vlídnější tváře režimu. To se změnilo právě před 15 lety, v únoru 2011, když v Libyi vypukla revoluce inspirovaná převratem v sousedním Tunisku.

Vězeň v Zintánu

Sajf al-Islám se místo pro revoluci rozhodl pro loajalitu k otci, k rodině a režimu. Postavil se do čela ozbrojeného boje proti povstalcům a v později často citovaném projevu varoval, že Libyi čeká krveprolití; a pokud režim padne, pak i desítky let nestability a boje o moc ve státě.

Když padl Tripolis, pokusil se v přestrojení za nomáda uprchnout do Nigeru, ale byl zrazen a šest let strávil v zajetí lokální milice v Zintánu. Byl držen spíš jako cenný úlovek než jako státní vězeň. Mezitím byl v Tripolisu odsouzen k smrti, ale tento rozsudek se nikdo nepokusil vykonat, a nakonec byl amnestován.

Čtěte také

Libyjské volby jako výraz naděje

Sajf al-Islám po propuštění zůstal v Zintánu, držel se stranou, a to až do roku 2021, kdy byly vypsány prezidentské volby. Tehdy se přihlásil jako kandidát, čímž vyvolal velkou kontroverzi. Kandidatura mu nakonec byla zamítnuta s ohledem na jeho trestní stíhání, ale rozbroj nakonec vedl ke zrušení voleb.

Mezitím se naplnilo jeho proroctví, podle kterého Libyi čeká dlouhý boj různých politických klanů o moc. Země sice zažívá větší stabilitu než dříve, těží z výhod ropného bohatství, ale nadále je rozdělená na dvě části.

V Tripolisu na západě země sídlí mezinárodně uznávaná „vláda národní jednoty“, jíž vede premiér Abdulhamíd ad-Dabíba; a proti ní stojí vzdorovláda maršála Chalífa Haftara, který ovládá východ a jih země. Oba politici kdysi příznačně sloužili i Kaddáfímu otci, ale jejich bloky se nemohou dohodnout na kompromisu.

Konec jedné éry

Vražda s tím mohla souviset. Kaddáfí junior neměl žádnou skutečnou moc, žádné jednotky ani území, ale byl držitelem velkého symbolického vlivu.

Čtěte také

Arabské jaro před sedmi lety otřáslo Blízkým východem, z jeho nadějí nezůstalo téměř nic

Kaddáfíové mají nadále nemalou oporu ve společnosti u nejrůznějších skupin. Od lidí, kteří cítí nostalgii po stabilitě diktatury, přes příslušníky jeho klanu až po ty, kdo patřili k jeho aparátu a nadále si drží pozice v obou částech země.

Obě soupeřící části se opírají o příslušníky tohoto takzvaného „zeleného tábora“. Potíž je, že obě vlády se neustále obávají, že Kaddáfího političtí pohrobci mohou snadno změnit strany a že v tom mohl sehrát nějakou úlohu Sajf al-Islám Kaddáfí.

Jeho vraždou ale toto třetí centrum vlivu z libyjské politiky pravděpodobně zmizí. Kdo si vraždu objednal, se zatím neví, ale specialisté naznačují, že větší zájem na ní měla rodina Haftarů.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Patriarchovi rodu, maršálu Chalífu Haftarovi je už 82 let, má zdravotní problémy a potřebuje převést moc na syna Saddáma. Ten se krátce před atentátem na Sajfa al-Isláma setkal v Paříži s vyslanci tripolské vlády, aby jednali o smíru. Sajf al Islám Kaddáfí byl nebezpečně nevypočitatelným prvkem v celé hře.

Byl obětí násilného zločinu, ale optimisté i pragmatici současně věří, že jeho smrtí se otevírá cesta k vyřešení zablokované situace v Libyi. Stalo se tak právě po 15 letech od začátku protikaddáfíovského povstání.

Autor je komentátor Českého rozhlasu