Ivan Štern: Zdánlivě rozumný nápad, jak se bránit přistěhovalcům
Podceňovat Portugalce, že si nevědí rady s uprchlíky, by bylo nanejvýš pošetilé, jestliže si uvědomíme, že země se zhruba desíti miliony obyvatel dokázala dosud vstřebat víc než jeden milion nově příchozích. Činí tedy nejspíš uvážlivě a na základě prožitých, nejen akademicky sdílených zkušeností, když dospěli k závěru, že vlny příchozích je třeba omezit. Omezí je nejpřirozenějším způsobem: Budou jim bránit ve scelování rodin.
Čtěte také
Obecně je známo, že uprchlíci, zejména ti, kteří neopouštějí domovskou zemi jen pro politické důvody nebo politické pronásledování, ale i z důvodů hmotných, často žijí v takové bídě, že nejsou s to svoji rodinu uživit natolik, aby ji trvale nehrozila smrt podvýživou či hladem.
Takže přicházejí do hostitelských zemí s úmyslem najít si práci. Vydělat si slušný peníz. A sotva se maličko zabydlí, pokoušejí se dostat k sobě i zbývající část rodiny, včetně dětí a příslovečných babiček.
Konec slučování rodin má klady
Nápad portugalské vlády má své racionální opodstatnění. Pokud budou napříště příchozí uprchlíci zbaveni možnosti do země následně dostat i zbývající rodinu, soustředí se na výdělek ve snaze co možná nejvíce našetřit a s našetřeným se vrátit zpět k blízkým do země původu.
Čtěte také
Pokud pomineme kritiku, že jde o flagrantní pokus vyhnout se právu na scelenou rodinu, i komunistické země neblahé paměti si v tomto ohledu občas daly říct, pak tu zazněly i jiné, stejně významné kritické hlasy.
Přistěhovalec, kterého vláda zbaví možnosti dostat do země rodinu, si sotva takovou vládu oblíbí. Sotva mu zbude obdiv k hostitelské zemi, ač mu umožňuje vydělat si slušný peníz. Naopak.
V tom lepším případě k ní zaujme postoj krajně odcizený. Hrozí navíc, že se jeho postoj promění v trvalou frustraci. Od ní, jak známo, je ke zkratkovitému jednání, případně k terorismu jen nepatrný krůček.
Ale i zápory
Ve scelování rodin kritici vidí bezmála bezproblémové sžívání přistěhovalce s většinovou společností. Jeho rodina vládne, jak je tomu u přistěhovalců stále ještě zvykem, značným počtem dětí.
I jejich děti podléhají povinné školní docházce. Nic výrazněji rodinu přistěhovalce nepřiblíží k sousedům než právě její školou povinné děti.
Jak nakonec dopadne zdánlivě rozumný nápad bránit scelování rodin přistěhovalců, není zatím rozřešeno. Musí to, co se jeví jako rozumné, opravdu rozumným být?
Nemluvě o tom, že, div se našinče, Portugalce přistěhovalci tolik netrápí, jako je svrbí kulhající zdravotní péče, nedostatek levného bydlení a nedostatečné vzdělávání. Možná se vláda se scelováním rodin tak strefí do vlastní nohy.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
