Theresu Mayovou čeká poslední hod brexitovou kostkou
Theresa Mayová by konečně měla dát stranou svou ješitnost a začít se chovat jako britská premiérka, nikoliv jako pouhá předsedkyně jedné strany. Alespoň si to myslí komentátor deníku Financial Times Philip Stephens.
Píše, že si nedokáže vzpomenout, kdy byla Velká Británie tak na dně jako v současnosti. Po suezském debaklu z roku 1956? Nebo snad před dvaceti lety, kdy bylo Spojené království v pozici prosebníka na zápraží Mezinárodního měnového fondu? To pro Stephense byly chvíle národní hanby. Byly to ale také momenty, které odezněly.
Ondřej Konrád: Mayová asi není železná, ale dost houževnatá
Je to jako s tím slavným nerozmotatelným uzlem antického krále Gordia. Akorát zatím ani vidu ani slechu po nějakém Alexandrovi nebo Alexandře s mečem v ruce. A že by někoho tak přímočarého Británie momentálně potřebovala jako sůl.
Mayová utrpěla obrovskou prohru. Její kariéra skončí, jakmile najde řešení, říká expertka
Britská vláda ve středu večer ustála hlasování o nedůvěře. Premiérka Theresa Mayová tak bude dál určovat směr diskuze o brexitu.
Brexit je ale prý něco zcela jiného. Jeho dopad se postupem času prohlubuje a každá kapitola kumuluje ponížení. Nehledě na to, jaký konec bude celý příběh mít, už nyní je podle britského žurnalisty možné říci, že způsobená škoda jen tak rychle nezmizí.
Drtivá porážka dohody s Evropskou unií v podání Mayové byla předvídatelná a očekávatelná, tvrdí Stephens. Při samotném hlasování v parlamentu byl premiérčin plán postupu zcela zničen. Za běžných okolností by to znamenalo, že by si jakýkoliv ministerský předseda už balil kufry.
Zřejmě ale nežijeme v běžných časech. Theresa Mayová po porážce „rozvodové smlouvy“ ustála další hlasování, tentokrát o vyslovení nedůvěře vládě. Vyvolal ho vůdce labouristické opozice Jeremy Corbyn.
Budovatel socialismu
Ve Stephensově pohledu je situace opravdu vážná. Pokud totiž člověk vše zhodnotí s odstupem a na chvíli zapomene na probíhající každodenní politickou řež, nabízí se hrozivý obraz: Několik týdnů před plánovaným odchodem Spojeného království z Evropské unie není jisté vůbec nic.
Jan Fingerland: Bičování Británie
Poslancům, kteří jsou v britském parlamentu zodpovědní za hlasovací disciplínu svých spolustraníků, se říká whip, bič. Tentokrát se zdá, že bičovali spíše své voliče.
Ondřej Houska: Británie nám ukazuje, jak nemá vypadat politika
Britové v roce 2016 v referendu odhlasovali brexit, ale neřekli, jak konkrétně by měl vypadat. Nikdo se jich na to ani neptal. Politici, kteří byli pro odchod z unie, lidem pouze naslibovali, že si Británie udrží všechny výhody a nebude muset plnit nic, co se jí nelíbí. Od počátku bylo jasné, že je to nesmysl. Teď tato osudová volba Británii dohání a přivedla ji až k současnému politickému chaosu. Jde zřejmě o největší politickou krizi od konce druhé světové války.
Není zajištěná dohoda o přechodném období, neexistuje ani představa budoucí spolupráce. Velká Británie má za sebou desetiletí úzké a důvěrné ekonomické a politické spolupráce s partnerskými evropskými demokraciemi. A nemá nic, čím by to nahradila.
Autorita britské premiérky teď v podstatě neexistuje. Opoziční labouristé zase mají podle komentáře v Corbynově osobě vůdce, který je polapen ve svých fantaziích o socialismu, jež mají kořeny v sedmdesátých letech minulého století. Levicově smýšlejícím politickým vůdcům v Evropě vykládá, že brexit je vlastně nedůležitý ve srovnání s jeho velkolepou ambicí „vybudovat socialismus“.
Britský parlament pro změnu chová představu, že „získal zpátky kontrolu“. Jenže poslanci, kteří potopili dohodu premiérky Mayové, podle všeho nemají žádnou společnou představu o dalším postupu, natož aby sdíleli nějaký společný cíl.
Je tedy naprosto zásadní, aby premiérka zabránila odchodu z Evropské unie bez dohody, apeluje Philip Stephens ve Financial Times. První věc, kterou podle něj politička musí udělat, je požádat unijní sedmadvacítku o odložení termínu vystoupení z Unie.
Nejhorší premiér/ka
David Cameron riskoval budoucnost Velké Británie ve snaze uspokojit konzervativní poslance, když v roce 2016 vyhlásil brexitové referendum. Teď Cameron vévodí pomyslnému žebříčku nejhorších britských premiérů moderní historie.
Čeká nás tvrdý brexit, odhadují europoslanci Poc (ČSSD) a Zahradil (ODS)
Velká Británie i sama Evropská unie procházejí zatěžkávací zkouškou jednání o brexitu. Poté, co britský parlament odmítl brexitový plán premiérky Mayové, se neví, co se bude v ostrovním království dít dál.
Theresa Mayová je ale na nejlepší cestě, aby Camerona nahradila. Nejhorší ministerskou předsedkyní by se mohla stát, protože prosazovala svůj plán odchodu z Unie tak vehementně, že se dostala do bodu úplného zničení.
„Až se budou psát učebnice dějin“ – tak Mayová v parlamentu zahájila svou řeč. Větu nedokončila, protože ji přerušili opoziční poslanci. Přesto dostala ještě jednu šanci, aby se pokusila vylepšit své doposud katastrofální premiérství, zamýšlí se britský komentátor.
Její první následné kroky ale nenasvědčují, že by svou šanci dokázala využít. V politice přitom cesta k moudrosti vede skrze sebepoznání. Ministerská předsedkyně nemůže podle Stephense dosáhnout ničeho smysluplného, dokud si čestně nepřizná, proč se její návrh proměnil v naprosto očekávatelné selhání.
Nejdřív pro a teď proti
Prvotní hřích se přitom stal už na podzim roku 2016. Mayová byla původně pro setrvání Velké Británie v Evropské unii, a hlasovala tak i v referendu. Po jeho konání si zajistila předsednické křeslo v Konzervativní straně. Tenkrát se zdálo, že v ní mají navrch stoupenci rozluky s Unií.
Bärtl: Problémy, o kterých se mluvilo s přechodem do nového milénia, jsou oproti tvrdému brexit odvar
Odchod Spojeného království z Evropské unie nedělá vrásky na čele jen politikům, ale i našim firmám. Na půlnoc z 28. března se ale teď nedá ani nijak připravit. ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) tak dělá, co může…
První chybu Mayová udělala ve chvíli, kdy se rozhodla dokázat, že je hodná podpory nejzatvrzelejších příznivců vystoupení z Unie. Druhá chyba přišla, když dospěla k závěru, že celý proces brexitu je jen a pouze záležitostí Konzervativní strany.
Mayová si podle názorového textu představovala sebe sama jako vůdkyni, jež dokáže vyřešit podmínky brexitu a zároveň utišit rozbroje ve vlastní straně. Vše další pak už byl jen přímý důsledek prvního omylu, včetně finálního krachu dohody.
Předcházely ale ještě další omyly. Například narýsování červených linií nepřekročitelných hranic. Nebo zpackané předčasné volby, které premiérku připravily o většinu v parlamentu. Oproti tomu unijní vyjednávač Michel Barnier od začátku postupoval v souladu s předem odsouhlasenými instrukcemi dvaceti sedmi členských států a nikdy se od nich neodchýlil.
Mayová se domnívala, že cokoliv se bude jevit jako nezbytné pro uspokojení vlastní Konzervativní strany, to v Bruselu získá. Je ale opravdu s podivem, že konzervativci, tak dlouho posedlí Evropskou unií, se za celou dobu členství o jejím fungování naučili tak málo, kritizuje Stephens.
Kompromis napříč stranami?
Mayová by už teď podle něj měla chápat, že není možné skloubit alespoň částečně rozumný brexit, zachovávající úzké vazby s Evropskou unií, a jednotu Konzervativní strany, jež takový plán případně podpoří. Premiérka se přitom spoléhá na severoirskou euroskeptickou Demokratickou unionistickou stranu, která podporuje stávající menšinový kabinet.
Tomáš Sedláček: Důvody hlasování o smlouvě o brexitu? Jednodušeji než „ano“ se říká „ne“
Co se to stalo v Británii, když poslanci neschválili znění rozvodové smlouvy o brexitu? Je to krize politiky, demokracie a vládnutí? Proč je nejen Evropa tak rozdělená? Otázky pro ekonoma a vysokoškolského pedagoga Tomáše Sedláčka.
Dokonce i kdyby byla Mayová schopná ignorovat severoirské unionisty, měla by dost problémů ve vlastní straně. Mezi konzervativci je pořád dost stoupenců brexitu, kteří zhatí jakýkoliv kompromis. Zároveň ale najdeme i dost těch umírněných, kteří – jak komentář uvádí – „zabrání naprosté kapitulaci před úzkoprsým anglickým nacionalismem vůdčích tváří brexitu“.
Velká Británie vstoupila do Evropského hospodářského společenství před více než čtyřiceti lety až poté, kdy se tehdejší konzervativní premiér Edward Heath dokázal dohodnout s opozičními labouristy. Vyjednávání o brexitu teď vyžaduje obdobnou dohodu napříč politickými stranami.
Jeremy Corbyn je ale zřejmě ztracený případ. Mezi labouristickými poslanci nicméně existuje dost umírněných, proevropských zákonodárců, kteří jsou ochotní a připravení hodit svého předsedu přes palubu, myslí si novinář Stephens.
Rozhodnou voliči?
To vše ale vyžaduje, aby Mayová změnila svůj dosavadní domýšlivý přístup. Musí se začít chovat jako předsedkyně vlády celé země a ne jen jako předsedkyně jedné strany. Jinak řečeno, musí prokázat, že je politická vůdkyně, jež dokáže dosáhnout široce podporované dohody.
Britští politici jen sní svůj sen o brexitu. Každý má jiný, ale skončí to chaosem, komentuje Hošek
V úterý asi nebude sledovanější události než hlasování Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království o brexitu. Odejde na konci března Británie se schválenou dohodou, nebo nás všechny čeká chaos a nejistota?
Pokusy zachovat jednotu Konzervativní strany za každou cenu jsou vyčerpané do té míry, že hrozí úplnou destrukcí. Dohoda s Bruselem, která bude výhodná pro britské národní zájmy, ve Stephensově vnímání vyžaduje ponechat svému osudu konzervativce prosazující odchod bez dohody.
Mnozí lidé si myslí, že stávající britská premiérka disponuje příliš malými politickými schopnostmi, aby se takového úkolu zhostila. A mohou mít pravdu. Alespoň tedy soudě podle její první reakce poté, co se svou dohodou neuspěla v parlamentu.
Pokud to tak je, další povinnost zákonodárců je jasná: Musejí dát voličům možnost k výběru na základě informací, což lidem bylo upřeno v roce 2016, vybízí Philip Stephens v deníku Financial Times.
