Teror je pouze nouzové opatření, říkala Rosa Luxemburgová

Vladimir Iljič Lenin. Neviditelný dirigent bolševického puče

• Upravit
• Smazat

„Lenina postihl politováníhodný osud. Byl zbaven práva na omyly, hříchy, neřesti a slabosti,“ napsal roku 1976 publicista a básník Jiří Kovtun v recenzi Solženicynovy knihy Lenin v Curychu. Měl pravdu: dlouhá léta byl Leninův portrét „zasádrovaný“ v jediné, oslavné podobě. Teprve od začátku 90. let hledají historici pravdu. 

Její hrob v Berlíně se vždy v polovině ledna stane místem setkání levicově až ultralevicově naladěných lidí, z nichž mnozí si Luxemburgovou zařazují kamsi po bok Ernesta „Che“ Guevary. K revolucionářům, kterým „o něco“ šlo a za svoji myšlenku byli ochotni i zemřít. Jako obvykle je to až příliš velké zestručnění příběhu.

Dívka z dnešního východního Polska, které tehdy bylo součástí carského Ruska, se od nejútlejšího věku pohybovala v kruzích radikální levice. Když jí v roce 1889 hrozilo zatčení, odjela do Švýcarska, kde studovala filozofii, ekonomii a práva.

Později získala sňatkem německé občanství a organizovala sociálně demokratické hnutí na území dnešního Polska. „Dala do služeb socialismu celé své nadání vědecké i literární, všechnu svou energii politického agitátora a organizátora,“ napsal o ní před lety historik Robert Kvaček.

Lev Davidovič Trockij: manažera bolševického puče zavraždil Stalinův agent v Mexiku

• Upravit
• Smazat

Brilantní řečník, skvělý organizátor, jedna z klíčových osobností bolševického převratu v Petrohradě na podzim 1917 – to byl Lev Davidovič Trockij. Platí-li, že Lenin byl strůjcem bolševického puče, pak Trockij se postaral o jeho provedení.

Luxemburgová patřila k radikálnímu křídlu sociální demokracie, na počátku 20. století byla jednou z jeho hlavních mluvčí. Odmítala podíl na politické moci a plánovala světovou revoluci.

Bolševický převrat brala s rezervou

Vyhraněné postoje, které zastávala, ji v letech první světové války přivedly do německého vězení. Propuštěna z něj byla na samém konci války, téměř přesně rok po bolševickém převratu v Rusku, 8. listopadu 1918. Nástup bolševiků k moci brala s rezervou. Kritizovala Leninův postup používající metody zostřeného třídního boje, Leninovo a Trockého počínání označila za pomýlené a sektářské.

„Dekrety a vláda teroru jsou pouze nouzová opatření. Historickou misí proletariátu, když se dostane k moci, musí být, že namísto buržoazní vytvoří socialistickou demokracii, a nikoli zničí jakoukoli demokracii,“ psala Luxemburgová.

Nedlouho po jejím propuštění na svobodu vypuklo v lednu 1919 v Berlíně levicové povstání. Nová německá vláda proti němu rychle zasáhla a násilně ho potlačila za pomoci pravicových bojůvek Freikorps. Ty měly na svědomí smrt řady levicových lídrů a intelektuálů, mezi nimi i Rosy Luxemburgové, zavražděné 15. ledna 1919.

Její život a myšlenky připomíná v repríze pořadu Portréty historik Jan Adamec.