Teror je pouze nouzové opatření, říkala Rosa Luxemburgová. Od její vraždy je to už 101 let

13. srpen 2020

„Svoboda je vždycky svobodou pro toho, kdo myslí jinak. Svoboda, rezervovaná pouze pro členy jedné strany, není svobodou.“ Slova ženy, která byla řadu let ikonou socialistické revoluce: Rosy Luxemburgové (1871–1919).

Vladimir Iljič Lenin. Neviditelný dirigent bolševického puče se narodil před 150 lety

V. I. Lenin

„Lenina postihl politováníhodný osud. Byl zbaven práva na omyly, hříchy, neřesti a slabosti,“ napsal roku 1976 publicista a básník Jiří Kovtun v recenzi Solženicynovy knihy Lenin v Curychu. Měl pravdu: dlouhá léta byl Leninův portrét „zasádrovaný“ v jediné, oslavné podobě. Teprve od začátku 90. let hledají historici pravdu. Od Leninova narození uplynulo 150 let.

Její hrob v Berlíně se vždy v polovině ledna stane místem setkání levicově až ultralevicově naladěných lidí, z nichž mnozí si Luxemburgovou zařazují kamsi po bok Ernesta „Che“ Guevary. K revolucionářům, kterým „o něco“ šlo a za svoji myšlenku byli ochotni i zemřít. Jako obvykle je to až příliš velké zestručnění příběhu.

Dívka z dnešního východního Polska, které tehdy bylo součástí carského Ruska, se od nejútlejšího věku pohybovala v kruzích radikální levice. Když jí v roce 1889 hrozilo zatčení, odjela do Švýcarska, kde studovala filozofii, ekonomii a práva.

Později získala sňatkem německé občanství a organizovala sociálně demokratické hnutí na území dnešního Polska. „Dala do služeb socialismu celé své nadání vědecké i literární, všechnu svou energii politického agitátora a organizátora,“ napsal o ní před lety historik Robert Kvaček.

Lev Davidovič Trockij: manažera bolševického puče zavraždil Stalinův agent v Mexiku

Lev Trockij na Rudém náměstí v Moskvě

Brilantní řečník, skvělý organizátor, jedna z klíčových osobností bolševického převratu v Petrohradě na podzim 1917 – to byl Lev Davidovič Trockij. Platí-li, že Lenin byl strůjcem bolševického puče, pak Trockij se postaral o jeho provedení.

Luxemburgová patřila k radikálnímu křídlu sociální demokracie, na počátku 20. století byla jednou z jeho hlavních mluvčí. Odmítala podíl na politické moci a plánovala světovou revoluci.

Bolševický převrat brala s rezervou

Vyhraněné postoje, které zastávala, ji v letech první světové války přivedly do německého vězení. Propuštěna z něj byla na samém konci války, téměř přesně rok po bolševickém převratu v Rusku, 8. listopadu 1918. Nástup bolševiků k moci brala s rezervou. Kritizovala Leninův postup používající metody zostřeného třídního boje, Leninovo a Trockého počínání označila za pomýlené a sektářské.

„Dekrety a vláda teroru jsou pouze nouzová opatření. Historickou misí proletariátu, když se dostane k moci, musí být, že namísto buržoazní vytvoří socialistickou demokracii, a nikoli zničí jakoukoli demokracii,“ psala Luxemburgová.

Nedlouho po jejím propuštění na svobodu vypuklo v lednu 1919 v Berlíně levicové povstání. Nová německá vláda proti němu rychle zasáhla a násilně ho potlačila za pomoci pravicových bojůvek Freikorps. Ty měly na svědomí smrt řady levicových lídrů a intelektuálů, mezi nimi i Rosy Luxemburgové, zavražděné 15. ledna 1919.

Její život a myšlenky připomíná v repríze pořadu Portréty historik Jan Adamec.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související