Lev Davidovič Trockij: manažera bolševického puče zavraždil Stalinův agent v Mexiku
Brilantní řečník, skvělý organizátor, jedna z klíčových osobností bolševického převratu v Petrohradě na podzim 1917 – to byl Lev Davidovič Trockij. Platí-li, že Lenin byl strůjcem bolševického puče, pak Trockij se postaral o jeho provedení.
Vyhnanství, revoluce, vyhnanství
Cesta Trockého do čela bolševického převratu byla podobná dalším „revolucionářům“. Narodil se jako Leib Bronštejn na Ukrajině 7. listopadu 1879 do dobře situované rodiny. V šestnácti letech se coby student matematiky zapojil do činnosti marxistické organizace a později byl poslán do vyhnanství na Sibiř.
Odtamtud uprchl roku 1902 do Evropy, kde se setkal s Leninem. V roce 1905 se vydal tajně do Ruska a aktivně se zapojil do tamní revoluce, když se stal hlavou petrohradského sovětu.
Nevyhnul se ale zatčení a v následném procesu byl za podněcování k ozbrojenému povstání odsouzen k deportaci. Do sibiřského exilu ale nedorazil, utekl do Londýna a později do Vídně, kde byl roku 1908 u zrodu bolševických novin Pravda.
Dva muži, kteří se potřebovali
Nad rolí Lva Trockého v říjnových a listopadových dnech roku 1917 v Petrohradu i nad jeho vztahem k Leninovi se v dalším pořadu z cyklu Portréty zamýšlí historik Jan Adamec.
V roce 1917 se stal po Leninovi druhým mužem bolševického převratu, ale podle některých to byl Trockij, kdo „velký říjen“ naplánoval. Jeho vztah k Leninovi přitom zpočátku nebyl vůbec pozitivní.
„Lenin, který se vzhlíží v Robespierreovi, je zlomyslný podezřívavec, je zřejmou karikaturou tragické jakobínské nesnášenlivosti, všude vidí nepřátele a zradu a jeho cílem je jakobínský sociáldemokratismus, který je ale od skutečného sociáldemokratismu vzdálen právě tak jako revizionismus. Lenin je demagog, myšlenkově často chudý, jízlivý, který monotónně hypnotizuje disciplínou a nechá se oslavovat jako budoucí diktátor,“ psal Trockij o Leninovi před listopadem 1917.
Nakonec ale oba zjistili, že se potřebují: Trockij v Leninovi viděl revolucionáře, který to opravdu myslí vážně a je schopen své plány realizovat. Lenin zase tušil v Trockém člověka, který by se mohl stát skutečným „manažerem“ převratu. A tak to bylo: zatímco v okamžicích puče byl Lenin pomyslným neviditelným zákulisním dirigentem a myšlenkovým tahounem celé akce, Trockij byl mužem, který řešil všechny „provozní“ problémy a zařídil, aby vše proběhlo, jak bylo promyšleno.
„Pronikavý intelekt, encyklopedické vzdělání, energie, řečnické a publicistické umění vždy předurčovaly Trockého pro prvořadé úkoly,“ napsal v roce 1990 historik Dmitrij Volkogonov.
Trockého střet se Stalinem
Trockij byl skvělým organizátorem, ale podcenil vnitrostranické boje a zákulisní intriky, které ho nakonec stály život. Po Leninově smrti v roce 1924 se stal vůdcem opozice a prosazoval omezení moci politbyra a demokracii ve straně. Jako opozičník Stalina však Trockij zůstal izolován, k čemuž přispěla i jeho arogance a židovský původ.
V roce 1927 byl vyloučen z komunistické strany a roku 1929 vypovězen ze Sovětského svazu. Čtyři roky strávil v Turecku, dva ve Francii a dva v Norsku, než začátkem roku 1937 zakotvil v Mexiku. I v exilu pokračoval v kritice Stalinova režimu, který označoval za „byrokratický absolutismus“. O Stalinových praktikách psal Trockij v knihách Stalinovy zločiny či Zrazená revoluce.
V roce 1936 byl Trockij v Moskvě odsouzen k trestu smrti a plán sovětské tajné služby předpokládal likvidaci Trockého všemi možnými prostředky: otráveným jídlem, výbuchem v domě, explozí v automobilu, uškrcením, dýkou, ranou do hlavy, výstřelem. První pokus o atentát v noci z 23. na 24. května 1940 Trockij a jeho žena zázrakem přežili.
Druhý pokus o atentát provedl šestadvacetiletý Katalánec Ramón Mercader, který pronikl do Trockého nejbližšího okolí jako snoubenec sestry jeho sekretářky. Po několika návštěvách se mu podařilo zůstat s Trockým 20. srpna 1940 o samotě a praštit ho do hlavy cepínem. Trockého převezli do nemocnice, kde druhý den zemřel. Vraha zatkli na místě činu a posléze v Mexiku odsoudili ke dvaceti letům vězení. Po propuštění v roce 1960 odjel Mercader do SSSR, kde mu byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
