Temné plody koloniálního dědictví. Boje mezi Afghánistánem a Pákistánem v souvislostech
Začátek třetího kola mírových jednání mezi Afghánistánem a Pákistánem narušily ve čtvrtek další ozbrojené střety na společné hranici. Z porušení příměří se obě země obviňují navzájem. Při víc než týden trvajících bojích v polovině října zahynuly na obou stranách desítky až stovky vojáků i civilistů a trvalý mír se od té doby nepodařilo vyjednat.
A i když klid zbraní nejspíš bude pokračovat, zásadní rozpory mírová jednání velmi pravděpodobně nevyřeší. Hranice mezi Afghánistánem a Pákistánem tak nejspíš i v budoucnu zůstane doutnající bombou.
Čtěte také
V centru sporů mezi Kábulem a Islámábádem stojí organizace Tahríke-Tálibán Pákistán (TTP), které se často říká Pákistánský Tálibán. Tato teroristická organizace podniká v posledních letech stále častější útoky na cíle v Pákistánu a Islámábád tvrdí, že se to děje s podporou afghánského Tálibánu, který v zemi vládne.
Pákistánské požadavky
Hlavním a v podstatě jediným požadavkem, se kterým Pákistán do mírových jednání vstupoval, je, aby Kábul proti této teroristické organizaci (a některým dalším) zakročil a nedovolil jí na svém území volné působení.
Čtěte také
„Pákistán neusiluje o další eskalaci a nepřátelství, ale očekává, že afghánský Tálibán dostojí svým závazkům vůči mezinárodnímu společenství a bude věnovat náležitou pozornost legitimním pákistánským obavám a podnikne jasné a ověřitelné kroky proti teroristickým skupinám,“ řekl před začátkem rozhovorů mluvčí pákistánského ministerstva zahraničí Tahír Andrabí.
Vláda v Kábulu jakoukoli spolupráci při útocích na Pákistán popírá, jsou tu ale celkem jasné indicie, že Pákistánský Tálibán skutečně má v Afghánistánu své zázemí, že tam sídlí jeho vedení i že jsou tam jeho výcviková střediska. Je také jasné, že disponuje americkými zbraněmi pocházejícími velmi pravděpodobně z armádních skladů, které získal v roce 2021 Tálibán, když v zemi převzal moc.
Tato teroristická organizace vznikla po americké invazi do Afghánistánu (někdy se uvádí rok 2007) a výrazný vliv při jejím formování měli bojovníci Al-Káidy prchající z Afghánistánu do autonomních kmenových oblastí za hranicemi s Pákistánem. Nechvalně proslula v roce 2014 útokem na vojenskou školu ve městě Péšávar, při kterém zemřelo skoro 150 lidí a většinu obětí tvořily děti do 16 let. V reakci na to spustila pákistánská vláda velkou operaci, při které se jí podařilo TTP výrazně oslabit. V posledních letech po nástupu nového emíra Núr Válího Mehsúda TTP přesunul svoji orientaci od globálního džihádu k boji za práva etnika Paštunů. Omezil útoky na civilní obyvatelstvo a svoje akce zaměřuje skoro výhradně na pákistánské ozbrojené složky. Jejich počet přitom rychle roste – jen za uplynulý rok podnikli bojovníci TTP na 600 útoků.
Obě tálibánské organizace také do jisté míry spojují etnické vazby. Pákistánský Tálibán je prakticky čistě paštunská organizace a v posledních letech postavila do centra svého zájmu boj za práva Paštunů.
Afghánský Tálibán sice není vysloveně paštunský, Paštuni ale tvoří velkou část jeho členů. Afghánský Tálibán tak boj za práva Paštunů vnímá do velké míry jako legitimní a případným ostrým potlačením TTP, které požaduje Pákistán, by riskoval rozkol ve svých vlastních řadách.
Co chce TTP
Aktuálním cílem TTP v boji proti pákistánskému státu už není zavedení islámského práva po celé zemi, ale spíš obnovení autonomního postavení, kterému se až do roku 2018 Paštunové těšili.
Čtěte také
Pákistán zrušil kmenovou autonomii FATA (Federally Administered Tribal Areas) a na hranici, která byla do té doby zcela propustná a vlastně jen na papíře, začal budovat ploty, pohraniční zátarasy a minová pole.
I to je přitom cíl, se kterým afghánská vláda velmi dobře souzní – Afghánistán hranici vytyčenou na konci 19. století Brity a dalšími velmocemi (tzv. Durandova linie) nikdy neuznal a příležitostně si nárokuje rozsáhlé části Pákistánu.
Afghánští ministři to v rámci říjnové eskalace připomněli, když se fotili s mapou takzvaného Velkého Afghánistánu a znovu tak nepřímo vznesli staré územní nároky, které zahrnují prakticky polovinu celého Pákistánu až k řece Indus.
A taky je třeba říct, že Paštuni, jejichž tradiční území koloniální hranice rozdělila, nejsou žádný malý horský kmen – na obou stranách hranice jich žije kolem 60 milionů, tvoří asi polovinu obyvatel Afghánistánu a osminu obyvatel Pákistánu. A pocit historické i současné křivdy je mezi nimi velmi živý.
Čtěte také
To všechno nezní jako dobrý základ pro mírová jednání a dosažení dohody, která by skutečně vyřešila základy vzájemných sporů. To neočekává ani analytik Jakub Ježek:
„Uzavřou se nějaké dohody, bude na nějakou dobu klid zbraní, ale fundament toho problému – tedy to, že Paštuni jsou poprvé ve své dlouhé historii takhle jasně rozděleni mezi Pákistán a Afghánistán, tak tenhle problém tu zůstane a bude dál přinášet tření a temné ovoce.“
Celý rozhovor s Jakubem Ježkem a detailní rozbor aktuální roztržky mezi Afghánistánem a Pákistánem přináší tento díl pořadu Za obzorem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
