Tajnosti zdravotnické reformy

Nějaké informace uniknou, jindy si pozorovatelé uvědomí, co se to vlastně děje. Sám ministr na zvláštnosti svého plánu neupozorňuje. Naposledy se ukázalo, že pokud reforma projde, bude se celý český zdravotnický systém podobat americkým organizacím řízené péče. Jsou známy pod zkratkou HMO a vyznačují se tím, že fungují jako síť. Její součástí jsou ambulance, nemocnice i lékárny a střechu tvoří pojišťovna, která vše financuje. Klienti se po vstupu do systému zavazují, že budou navštěvovat jen jednoho praktického lékaře a další služby budou žádat jen s jeho svolením. Pokud jde o něco nákladného, třeba složitou operaci, není možné ji uskutečnit, pokud ji neschválí pojišťovna.

Takto omezená péče odpovídá modelu zdravotnictví, které bylo v Česku před listopadem 1989. V Americe byla zavedena, aby snížila náklady na zdravotní péči, které tam jsou největší na světě. Skutečně se to daří, a proto tento model zkouší i ve Švýcarsku, kde je zdravotnictví nejdražší hned po Americe.

Česko dává zdravotníkům o polovinu méně peněz než Američané, pokud se částka přepočte na výkon celé ekonomiky. Přesto se tento model zavádí, nebo přesněji řečeno: připravují se takové zákonné předpisy, které vznik takových společností umožňují. Především tedy umožňují spojit pojišťovny a nemocnice včetně ambulancí do jednoho podniku. Což je věc v Evropě s výjimkou již zmíněného Švýcarska a státních systémů jako ve Velké Británii nevídaná.

Nakonec tento plán může vyjít a českému zdravotnictví prospět. Třeba vedle běžných pojišťoven a běžných pojistných plánů budou fungovat také Společnosti řízené péče, které budou předvádět, jak je možné šetřit. A pacientům se to bude líbit, protože dostanou podíl na zisku. Ten se odhaduje nejméně na deset procent, které se získají na úsporách.. Ovšem existují rizika. Co kdyby si občané nemohli vybrat i jiné pojišťovny, než společnosti praktikující řízenou péči? Nakonec největší americká pojišťovna HMO má víc klientů, než je českých obyvatel. Dodejme, že v současné době jsou americké HMO kritizovány, lidem se nelíbí, že omezují svobodu pacientů i lékařů. Pokud by nebylo kam odejít, vznikne přesně socialistický model, byť jako součást soukromého sektoru.

Je tedy o čem diskutovat, ovšem v Česku se nediskutuje a pojišťovny nebo různé finanční skupiny už připravují společnosti řízené péče a už na podzim mohou nabídnout plány řízené péče pro příští rok. Bude záležet na tom, kolik lékařů bude mít zájem, zatím se zdá, že doktoři přechod k řízené péči chápou jako nezbytnost.

Rozhodne se v nejbližších měsících, až budou schvalovány příslušné zákony.

Podobná diskrétnost provází i další klíčové kroky ministerstva. Dnes už ministr a jeho lidé otevřeně přiznávají, že základním kamenem reformy je privatizace pojišťoven. Ale ještě někdy v únoru se o tom nemluvilo a slovo privatizace bylo chápáno jako urážka celé reformy. Není divu, že reformátoři mlčeli, protože s počátkem debaty o privatizaci pojišťoven se začaly množit výhrady menších koaličních stran, tedy lidovců a zelených, kteří se privatizace obávají.

Na druhé straně, nejméně o rok se zdržela debata o smyslu a účelu celé reformy. Z plánu na privatizaci pojišťoven je přitom jasné, že Česko má podle Julínka následovat příklad nizozemské reformy. Tato reforma má řadu příznivců v celé Evropě, po dvou letech zřejmě funguje podle plánu reformátorů, je ovšem mimořádně náročná na své provedení. Tajný průběh měla i příprava na privatizaci fakultních nemocnic. V tomto případě ministerstvo dodnes tvrdí, že jde jen o transformaci na akciové společnosti, které zůstanou v rukou státu a univerzit. Ovšem menší strany a univerzit tento plán opět odmítají. Proto začal ministr Julínek uskutečňovat plán "B". Ústně nařídil ředitelům nemocnic, ať začínají připravovat privatizační projekty podle zákona o velké privatizaci. Když novináři zjistili, co se chystá, opět prohlásil, že se privatizovat nebude, jde však o náhradní cestu, jak mají vzniknou státní akciovky. Zdravotničtí reformátoři tedy zvolili sporný postup, když nemluví o tom nejdůležitějším, co reforma přináší.

Může to mít celou řadu důvodů. Jeden se dá rozhodně pochopit. Prosadit něco ve zdravotnictví je obtížné, proti každé změně se budou šikovat vlivné zájmové skupiny, proč jim tedy nabízet prostor k útokům. Tento přístup má samozřejmě rizika: například pokud nebude systém bez velkých chyb, zaplatí občané vysoké transformační náklady. Nepřátelé ministra Julínka podezírají, že všechno tají jen proto, aby si nikdo nevšiml, že chce zdravotnický systém se svými přáteli podnikateli vytunelovat. K tomu neexistuje jediný důkaz.

Blíže k realitě je zřejmě úvaha, že reformátoři jsou příliš přesvědčeni o své pravdě. Nepředpokládají tedy, že by se v diskusi od ostatních něco užitečného dozvěděli.

Jednou větou: ministr prosazuje svou reformu spíše silou, než rozumnými argumenty. Jestli ji skutečně prosadí, není ani v nejmenším jisté. Vyloučeno to však není, zvláště když mohou existovat plány "B" i v jiných oborech, než jsou fakultní nemocnice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .