Tajemství účtů VZP

Takový je případ údajů o tom, jak rozděluje peníze Všeobecná zdravotní pojišťovna. Třináctá komnata se otevřela díky tomu, že vznikla poslanecká vyšetřovací komise, která k nim má přístup . Data o hospodaření VZP jsou - stejně jako všechny ostatní dokumenty sněmovny - náhle veřejná, nikdo však o ně nežádá, ani je nepublikuje. Přitom jsou přesně tak zajímavá, jak se očekávalo. O jaká čísla jde. VZP rozdělovala a dodnes rozděluje většinu zdravotnických financí. Z celkových dvou set miliard ročně připadá na zdravotní pojišťovny 160 miliard a z toho má největší pojišťovna k dispozici plné dvě třetiny.

Jde o veřejné peníze a měly by se tedy kontrolovat stejně, jako například peníze ze státního rozpočtu. VZP však nikdy tyto údaje nesdělovala a ani soudy se jí to neodvážily nařídit.

Experti z pojišťoven vždy vysvětlovali, že účetnictví VZP je příliš složité a bez předchozí průpravy by tomu nikdo nerozuměl. To je pochopitelně výmluva. Státní rozpočet je ještě složitější a přitom je každému k dispozici do nejmenších detailů.

Také prohlédnout zdravotnické účty není tak složité. Jak známo, polovinu všech zdravotnických financí - tedy 100 miliard korun ročně - utratí nemocnice. Navíc jejich lékárny vydají až polovinu všech výdajů na léky a zdravotnické pomůcky. To je dalších 25 miliard.

Větší peníze, například přes dvacet milionů ročně, utratí přitom nejvýš 150 nemocnic. Není tedy nic snadnějšího, než si vyžádat seznam dotací do nemocnic. Kdo si tyto jednoduché seznamy prohlédne, tomu je o českém zdravotnictví jasné téměř všechno.

Neexistují všeobecně závazná pravidla, jak by se peníze rozdělovaly. Nemocnicím se zpravidla navyšují dotace ročně o tři procenta. Přesto existují desítky nemocnic, kterým se přísun financí zvýšují o poznání víc.

V roce 2004 bylo zaznamenáno několik případů, kde šlo dokonce o několik desítek procent. Více než o třetinu se například zvýšily dotace v Masarykově onkologickém ústavu v Brně a v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Důvodem byly investice, o kterých v posledních letech rozhodla vláda - léčení na nových odděleních či přístrojích vyžadovalo vyšší dotaci.

O pětinu se zvýšily příjmy pražské nemocnice Na Homolce - té pojišťovna umožnila víc výkonů, než povoloval všeobecně platný paušál. Nejlepší to měla rovněž pražská Všeobecná fakultní nemocnice, které prostě pojišťovna zvýšila hodnotu bodu, podle kterého se platí za zdravotní péči. Jeden z největších špitálů tak získal půl miliardy korun navíc, aniž musel zvýšit svůj výkon.

Podobných případů jsou desítky i v předešlých letech. Pokud člověk prohlédne například statistiky z let 2000 až 2004, tak zjistí, že naprostá většina významných nemocnic měla nárůst vyšší, než očekávaných 15 procent. K padesáti procentům se dostaly nejvlivnější fakultní nemocnice - konkrétně Motol, již zmíněná Homolka a Plzeň. Ke čtyřiceti procentům také vyšplhaly některé z velkých krajských nemocnic - konkrétně Liberec, České Budějovice a Ústí. Nečekaný nárůst (70 procent) měla menší nemocnice ve Svitavách, srovnatelně vyrostly soukromé nemocnice v Třinci-Podlesí a Mostištích u Velkého Meziříčí.

Správná otázka teď zní - proč právě tyto ústavy? Odpovědní úředníci dnes tvrdí, že v tom nebyl žádný systém. Jednou rozhodla intervence z vlády, jindy z pražského centra pojišťovny, v dalších případech stačil podpis okresních, nebo krajských ředitelů VZP. Ministr zdravotnictví David Rath lapidárně shrnuje, že peníze dostal, kdo měl ostré lokty. Pokud někdo chce tento systém hájit, může nanejvýš říkat, že informace o rozdělování financí není úplná. Měly by se k ní přidat také údaje o tom, jak úspěšně nemocnice léčí. Teprve potom by bylo možné konstatovat, že investice je neefektivní.

Ale proč chodit okolo horké kaše? Nemocnice nakupují přístroje v ceně třeba přes 100 milionů korun, používají léky v hodnotách desítek milionů. Jistě tím někomu pomohou, otázka však zní, jestli část z těchto peněz nejde na úplatky - zvláště v zemi, která s korupcí bojuje bez valných úspěchů.

Není nejmenších důvodů, aby úplatky nebyly. Když veřejnost nemůže zdravotnické finance kontrolovat, vzniká velice příznivé korupční prostředí - o tom nemůže být nejmenšího sporu.

Finance VZP jsou skutečně třináctou komnatou. Není divu, že do ní nechce nikdo vstoupit, i když dveře už jsou odemčené. V každém případě by to znamenalo ohromné nepříjemnosti.

Můžeme to celé pojmout jako zkoušku současných politiků. Je vážné podezření, že peníze ve výši pětiny státního rozpočtu mohly být použity neefektivně, na základě známostí, anebo s touhou po vlastním obohacení. Aktuální výzva zní: hledá se člověk, který se pokusí propletenec prozkoumat a zastavit současnou nezodpovědnou praxi.