Svobodná kultura byla příležitost, jak nastavit zrcadlo totalitě, tvrdí historik Stehlík o RFE

Právě rozhlas ale hrál zásadní roli v obou totalitních režimech 20. století. Kdy se na území Československa dostávaly pravdivé informace v tak ostrém protikladu s těmi totalitně režimními propagandistickými lživými zprávami. Ovšem nejen slovo, nejen zprávy, politická sdělení či komentáře, ale také hudební vysílání se dostávalo do popředí zájmu. A hudba pomyslně bourala i hranice mezi státy.

V květnu roku 1951 začalo vysílání Rádia Svobodná Evropa z bavorského Mnichova. Je to období, kdy se „ocitáme se na počátku 50. let 20. století, v situaci, kdy svět řešil další možnou válku. Jsme ve světě rozděleném železnou oponou a klíčovou roli mají informace,“ konstatuje host pořadu historik Michal Stehlík.

Americké písně a jazz

Dalo by se říct, že to bylo vysílání dnešním pohledem veřejnoprávní. Vedle zpravodajských a publicistických relací posluchači mohli poslouchat pořady hudební, dramatické nebo magazínového typu. Už na začátku vysílání tehdejší ředitel hudebních pořadů Rádia Svobodná Evropa Dan Dimond řekl:

Čtěte také

Rádio Svobodná Evropa obnovuje vysílání do Maďarska kvůli nesvobodě tamních médií

„Americké populární písně a jazz jsou pravděpodobně nejdůležitějším segmentem hudebního vysílání Rádia Svobodná Evropa. Cokoliv jiného chceme říct, je tu zabaleno do této hudby v určité auře svobody a v jistém druhu neformální nezávislosti, které silně účinkují na mládež v těchto zemích.“

Právě takové písničky se objevovaly v pořadu Schůzky s Evou, který připravovala redaktorka-exulantka Eva Staňková. Takže se vysílaly hity Woodyho Hermana, Duka Ellingtona a dalších hvězd.

Hrála se ale taky hudba klasická a lidová, rádio mělo krátce i vlastní orchestr a v březnu 1956 z rozhlasových přijímačů zněl i živě přenášený koncert Vídeňského filharmonického orchestru z berlínského Sportpalastu za řízení dalšího exulanta Rafaela Kubelíka.

60. léta a Rozina Jadrná

Polovina 60. let přinesla rockovou hudbu, přelomem byla beatlemánie a nastup obdivuhodné moderátorky Roziny Jadrné, která „byla nesmírně populární. Přišla se zcela novou formou vysílání, které tehdy nemělo v Československu obdobu,“ říká Stehlík.

Čtěte také

O strašidlech, která pěstovala ideologickou diverzi. Návrat do roku 1990 s Rádiem Svobodná Evropa

Zájem posluchačů rostl, a to i přes veškeré zákazy. Do Mnichova přicházely dopisy, nahrané hudební pásky.

Není divu, že se ve zprávě zpracované kontrarozvědkou z roku 1966 objevil text: „K infiltraci západní kultury a buržoazních názorů využívají mezi mládeží kapitalistické státy prostředky masové propagandy, zejména rozhlas. (…) Hlavně Svobodná Evropa svým hudebním pořadem Odpoledne s hudbou získalo celou řadu posluchačů v řadách mládeže.“

A pak i Kryl

Jedním z důsledku srpnové okupace 1968 byl příchod další vlny exulantů, redaktorů a moderátorů do Svobodné Evropy. Naprosto zásadním pro hudební vysílání se posléze stal zpěvák, básník, písničkář Karel Kryl, který od roku 1975 připravoval pořad Krylogie.

Doplňkem hudebních aktivit bylo nahrávání dalších nosičů, ať to byla krylovská elpíčka či písně, které zde nahrála Dáša Vokatá a další.

Čtěte také

Když je potřeba, tak fungujeme pořád. Tisková agentura manželů Čeřovských pro Svobodnou Evropu

Rádio Svobodná Evropa bylo pro komunistický režim probléme, a to celých těch 40 let. Podle historika Prokopa Tomka: „Existovalo pomyslné prvenství v seznamu nepřátel komunistického vedení, které zaujímalo Rádio Svobodná Evropa“. 

Rušičky tohoto rozhlasového vysílání taky stály údajně víc peněz než vlastní vysílání celého rádia. A je taky příznačné, že komunistické rušičky ztichly pouze na krátké období v roce 1968, a pak až v roce 1988.

Na otázku, jestli hudební vysílání Rádia Svobodná Evropa nebylo mocnou zbraní proti komunismu, Michal Stehlík odpovídá: „Všechno, co je svobodné a nezávislé je zbraní proti diktatuře. A nemusí jíst pouze o politické kolbiště. Takže svobodná hudba, svobodná kultura je velkou příležitostí nastavit zrcadlo totalitě. A právě skrze kulturní slova můžeme poukazovat na nesvobodu.“ 

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.