Středověká společnost uměla žít s neustálou přítomností smrti. Moderní člověk si ji odsunul, myslí si spisovatel František Kalenda

„Na středověku mám od dětství rád jeho neuvěřitelnou pestrost a spojení s náboženstvím, které mě odjakživa fascinovalo a které prostupovalo celou středověkou společností.“

Čtěte také

V Tolkienovu Hobitovi je všechno, po čem může malý i dospělý čtenář zatoužit, říká František Kalenda

Kalenda napsal i Zpověď posledního mnicha, tedy historickou detektivku, která se odehrává v roce 1322. Spisovatel si nemyslí, že by středověk byl nějak víc mystický, blíž měli ale k duchovnu. „To bylo dáno i neustálou přítomností smrti. Společnosti věděla, že smrt je přítomná, dokonce, že může přijít v každém okamžiku.“

Tehdy byla vysoká kojenecká úmrtnost, když jste přežili do cca 12 let, byli jste výjimkou, lidé umírali při různých typech rutinních činností. „Protože se rychle nedostali ke zdravotní péči, ale k úrazu mohl každý přijít třeba i při četných válečných taženích atd.“

Čtěte také

Je mu 27. Píše historické romány. Působí jako dotorand na UK. Je expertem na Latinskou Ameriku. A spolupracuje s řadou zpravodajských portálů. František Kalenda

„Moderní člověk si smrt trochu odsunul ze svého života. Všichni se snažíme předstírat, že neexistuje a že snad všichni budeme žít věčně. Tehdy se naopak nad věčným životem a tím, co se stane po smrti, ať už s námi, nebo s našimi blízkými, hodně přemýšlelo.“

A protože spisovatel rád píše detektivky, je téma smrti v nich neustále přítomné. „V poslední knížce Zpověď posledního mnicha také hodně pracuji s tématem smrti a také viny, případně utíkání před zodpovědností a odchodu do kláštera.“

„Také jsem hodně pracoval s představou, že bych se třeba jednou zavřel někam do kláštera a předstíral, že svět okolo neexistuje, ale to asi není ideální řešení, když člověka něco trápí.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.