Strážci demokracie musí být politické strany, píšou američtí politologové z Harvardu ve své knize Jak umírá demokracie
Profesoři Harvard univerzity Steven Levitsky a Daniel Ziblatt se rozpadem demokracií zabývají více než 20 let. Impulzem k napsání publikace bylo vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách a pocit ohrožení demokracie.
Dějiny se neopakují, vtiskují však smysl budoucím událostem a umožňují ten smysl objevit dřív, než bude pozdě.
Hlavní poselství knihy vůbec není o konkrétních jménech nebo zemích. Ty mohou být pouze ilustrativní. Nejdůležitější je však pojmenování a charakteristika obecnějších trendů.
Etablovaní politici doufají, že se jim podaří rebela přesměrovat, aby podporoval jejich program. Je to ale jen smlouva s ďáblem.
Čtěte také
Když se na scéně objeví charismatický outsider a získává popularitu tím, že se staví proti starým pořádkům, mohou zavedení politici, kteří cítí, že jim moc uniká mezi prsty, snadno podlehnout pokušení a uzavřít s ním koalici.
Ten, kdo své soupeře předběhne a spojí se s novým příchozím jako první, může využít jeho energie k tomu, aby ostatní vymanévroval z hřiště.
Etablovaní politici ale zároveň doufají, že se jim podaří rebela přesměrovat tak, aby podporoval jejich vlastní program. Takové smlouvy s ďáblem se ovšem často obrátí v rebelův prospěch a on díky nim získá dost uznání na to, aby se sám stal legitimním uchazečem o moc.
Stručně řečeno: Strážci demokracie jsou politické strany.
Autoři své myšlenky ilustrují zajímavým příkladem z historie, kdy se Mussoliniho fašisté poprvé dostali do italského parlamentu jako součást liberální koalice, a to ještě před svým pochodem na Řím. Klíčové tedy v tomto zlomovém okamžiku chování etablovaných demokratických stran.
Čtěte také
Potenciální demagogové existují v každé demokracii a čas od času se někdo z nich strefí do nálad veřejnosti. V některých demokraciích si však političtí lídři dávají pozor na varovné signály a podnikají kroky k tomu, aby autoritáři zůstávali na politické periférii, daleko od centra moci.
Když nástupu extremistů či demagogů musejí čelit, spojují se v úsilí izolovat je a porazit. I když masová reakce na extremistické výzvy je důležitá. Ještě důležitější je, zda politické elity a zejména strany zafungují jako filtry. Stručně řečeno, strážci demokracie jsou politické strany.
Demokracie už dnes neumírá s výstřely – během revolucí nebo vojenských pučů –, ale pomalu, neustálým ochabováním „hlídacích psů demokracie“, tedy justice a tisku, a rostoucí erozí základních politických norem.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Ex libris. Čte Lucie Vašinková, režie Michaela Krčmová. Připravil Pavel Hlavatý.
Související
-
Slováci jsou zklamaní z demokracie. Jde o boj se svobodnou a otevřenou společností, tvrdí sociolog
„Lidé vůbec nedůvěřují systému. Zklamal je ten demokratický. To je hrůzostrašný odkaz, který se nepochybně bude materializovat v příštích volbách,“ uvádí sociolog Vašečka.
-
Adam Černý: Prezident Si si chválí pravou demokracii v Hongkongu
Před pětadvaceti lety to vypadalo jako pozoruhodný pokus. Spojené království předalo správu Hongkongu komunistické Číně.
-
Jefim Fištejn: Umělé přerušení demokracie
Jak se dalo očekávat, rozhodnutí Nejvyššího soudu USA o neplatnosti půlstoletí starého precedenčního zákona o právu na umělé přerušení těhotenství vyvolalo vlnu nevole.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
