Strážci demokracie musí být politické strany, píšou američtí politologové z Harvardu ve své knize Jak umírá demokracie

Dějiny se neopakují, vtiskují však smysl budoucím událostem a umožňují ten smysl objevit dřív, než bude pozdě.

Hlavní poselství knihy vůbec není o konkrétních jménech nebo zemích. Ty mohou být pouze ilustrativní. Nejdůležitější je však pojmenování a charakteristika obecnějších trendů.

Etablovaní politici doufají, že se jim podaří rebela přesměrovat, aby podporoval jejich program. Je to ale jen smlouva s ďáblem.

Čtěte také

Stalinův velvyslanec v Londýně aneb Deníkové zápisky sovětského diplomata Majského. O tom, kam spěje vývoj ve 30. letech, si nedělal žádné iluze

Když se na scéně objeví charismatický outsider a získává popularitu tím, že se staví proti starým pořádkům, mohou zavedení politici, kteří cítí, že jim moc uniká mezi prsty, snadno podlehnout pokušení a uzavřít s ním koalici.

Ten, kdo své soupeře předběhne a spojí se s novým příchozím jako první, může využít jeho energie k tomu, aby ostatní vymanévroval z hřiště.

Etablovaní politici ale zároveň doufají, že se jim podaří rebela přesměrovat tak, aby podporoval jejich vlastní program. Takové smlouvy s ďáblem se ovšem často obrátí v rebelův prospěch a on díky nim získá dost uznání na to, aby se sám stal legitimním uchazečem o moc.

Stručně řečeno: Strážci demokracie jsou politické strany.

Autoři své myšlenky ilustrují zajímavým příkladem z historie, kdy se Mussoliniho fašisté poprvé dostali do italského parlamentu jako součást liberální koalice, a to ještě před svým pochodem na Řím. Klíčové tedy v tomto zlomovém okamžiku chování etablovaných demokratických stran.

Čtěte také

Jak Západ podcenil Rusko a proč nemůže být jiné. Alexandr Mitrofanov: Mrazík s pendrekem v ruce

Potenciální demagogové existují v každé demokracii a čas od času se někdo z nich strefí do nálad veřejnosti. V některých demokraciích si však političtí lídři dávají pozor na varovné signály a podnikají kroky k tomu, aby autoritáři zůstávali na politické periférii, daleko od centra moci.

Když nástupu extremistů či demagogů musejí čelit, spojují se v úsilí izolovat je a porazit. I když masová reakce na extremistické výzvy je důležitá. Ještě důležitější je, zda politické elity a zejména strany zafungují jako filtry. Stručně řečeno, strážci demokracie jsou politické strany.