Strachota z Člověka v tísni: Když zaslechnu, že žijeme v nové totalitě, zvedá mě to ze židle

„Dá se říct, že tuto roli nenaplňují ani rodiny současných ,náctiletých‘, protože se doma o nedávných obdobích nemluví – a těch důvodů proč, může být celá řada,“ doplňuje v pořadu Hovory. 

Čtěte také

Mladí vnímají, že starší generace o jejich názory nestojí. Je to alarmující, varuje Strachota

Ředitel Strachota školám nabízí projekty, jako například Příběhy bezpráví, které pak učitelům pomáhají vysvětlovat novodobé dějiny. Pokaždé jde ale o rozhodnutí samotných vyučujících, případně vedení škol, jestli je použití. 

„Ale pokud tady není celospolečenská nabídka, tedy hlavně od relevantních vzdělávacích institucí v čele s ministerstvem školství, potom budou dál existovat – a existují – školy, kde změna k lepšímu nenastala,“ vysvětluje. 

Proč neznáme vlastní historii?

„Když se vrátím do 90. let, volání po nakreslení ,tlusté čáry‘, a tím vypořádání se s minulostí, bylo poměrně silné. Mnoho lidí nemělo z nejrůznějších důvodů zájem připomínat, co dělali před rokem 1989. Byli to ti, kteří výrazně vstupovali do veřejného života a zároveň byli spojeni s režimem minulým. A to se, obávám, propsalo a stále je součástí současného společenského vnímání,“ pokračuje ředitel. 

Čtěte také

Mladí si uvědomují manipulativnost sociálních sítí. I tak jsou pro ně ale hlavním zdrojem informací, říká Strachota z Člověka v tísni

Z toho, že nemáme hlubší společenské povědomí o vlastní historii v socialismu, podle Strachoty těží i současní politici. „A pak se jim snadno s lidmi manipuluje. Dokonce využívají podivná srovnání,“ naznačuje. 

„Vždy, když někde vidím napsáno, anebo slyším, že žijeme v nové totalitě, to mě opravdu zvedá ze židle. Děsí mne, že používáme paralelu s něčím, co si velmi dobře pamatuji. S něčím, co byl autokratický totalitní režim. Ale srovnávat ho s dneškem, který jistě má řadu problematických aspektů, je naprosto nesrovnatelné,“ tvrdí ředitel Strachota. 

Svět teď děsí…

Pokud má odpovědět na otázku, jak by měl podle něj vypadat normální současný svět, říká: „Svět nikdy nebyl ideální, ale takový, ve kterém ti mocnější, ti větší, opravdu zle zacházejí se slabšími, je svět, který mě také děsí,“ odpovídá. 

Čtěte také

Strachota: Nezapomínejme, že žijeme v demokracii a můžeme využívat jejich nástrojů

„Konflikt, o kterém se na začátku říkalo, že je černobílý – na jedné straně stojí agresor, který se nezastaví před ničím, a na druhé oběť, která se brání –, tak po pár letech přestává být černobílý. A zdá se, že ten velký, který navíc nemá zábrany, tak, když to dělá dostatečně dlouho, dokáže ,jiné velké‘ svést z cesty,“ dodává Strachota. 

Projekty, které nesou Strachotovu pečeť, se snaží žákům a studentům pomáhat orientovat v naší moderní historii, ve složité současnosti a inspirovat je tak, aby vnímali svět v souvislostech. Jak to dělá, tak to si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Evy Hůlkové.