„Stádo“ mechů udivuje vědce. Tajemství jejich pohybu po ledovci nerozluštili

5. červen 2020

Tisíce druhů mechů najdete na řadě míst naší planety, rostou dokonce i na ledovcích. Vědce rostliny přezdívané „ledovcové myši“ překvapily svým relativně rychlým pohybem koordinovaným ve skupině. Společně totiž denně urazí asi 2,5 cm.

Na povrchu ledovců se vzácně vyskytují měkké mechové bochánky obrostlé ze všech stran. Vzhledem připomínají druh vlasovité zelené řasy „řasokoule“, která se nachází v některých jezerech na severní polokouli.

Putující mechy můžete najít také v Norsku.

Jde o kolonie různých mechových druhů, které obrostly třeba nějaký kamínek. Nejsou k ničemu připevněné, na ledu jen tak leží. Poprvé o nich v roce 1951 psal časopis The Journal of Glaciology. Při jejich popisu jim islandský meteorolog Jón Eyþórsson dal přezdívku „ledovcové myši“. Svým vzhledem jednak malé savce připomínají, ale jednak také proto, že v průběhu času mění místo.

Trojice amerických vědců chtěla důvod tohoto pohybu objasnit. Skupinu 30 mechových koulí na ledovci Root na Aljašce okroužkovali podobně jako ptáky a sledovali je v průběhu řady měsíců. Využili při tom i geodetické postupy a akcelerometry.

Mechy utekly vědě

„Celá kolonie mechových koulí se posunuje jako skupina stejnou rychlostí i stejným směrem,“ řekl jeden z autorů studie, glaciolog Timothy Bartholomaus z University of Idaho v rozhovoru pro americký rozhlas NPR. Vědci přišli na to, že tyto mechy takto pospolu denně v průměru urazí dva a půl centimetru.

Rychlost i směr pohybu skupin mechů se mohou v průběhu týdnů měnit.

Timothy Bartholomaus

Vědci prověřovali, zda pohyb mechů nezpůsobuje sklon povrchu, sluneční záření dopadající na ledovec nebo vítr. Ani jedno z toho ale důvodem koordinovaného pohybu mechů není.

Výzkum konstatoval, že nevíme, jak se mechy přežívající i více než 6 let dokážou denně koordinovaně posunout o několik centimetrů.

„Tyto mechy jsou poměrně vzácné, já jsem je potkal v Norsku nebo na Špicberkách,“ říká český biolog Marek Stibal z Přírodovědecké fakulty UK. „Skutečně naživo jsou velmi roztomilé, člověk má úplně strach na ně šlápnout, aby nevykvikly. Ve skutečnosti se jedná o malé ekosystémy a mechy zde tvoří jenom strukturní základ. Útvary samozřejmě obsahují i jiné bezobratlé organismy, jako jsou chvostoskoci, želvušky. A samozřejmě v nich najdete i spoustu mikroorganismů.“

Čtěte také

Podle Stibala američtí vědci prozkoumali všechny možné faktory, které by jako důvod pohybu mechů mohly připadat v úvahu. „Dosud nestudovali pouze strukturu ledu, na kterém leží, a orientaci jeho krystalů. Jenže pokud by skutečně byly tím důvodem, šlo by pravděpodobně o pohyb jedním směrem, ale směr se mění,“ uzavírá Stibal.

Společný pohyb mechů po ledovcích tedy zatím patří k záhadám, na které věda neumí odpovědět.

autoři: Štěpán Sedláček , mrk
Spustit audio

Související

  • Mech by mohl vyrábět lidské proteiny

    Geneticky modifikované rostliny mechu by zřejmě mohly sloužit jako "továrny" na lidské proteiny.

  • Největší požírači mechu

    Americké piky přežívají v teplém podnebí díky velmi netypické potravě. Víc než polovinu jejich jídelníčku tvoří mech.

  • Proč slimákům nechutná mech

    Slimáci jsou schopni sežrat veškeré sazeničky na záhonku, ale plevelný mech nechají bez povšimnutí. Otázka, proč tomu tak je, trápila už německého botanika Ernsta S...

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.