Největší požírači mechu

18. prosinec 2013

Americké piky přežívají v teplém podnebí díky velmi netypické potravě. Víc než polovinu jejich jídelníčku tvoří mech.

Řád zajíců (Lagomorpha) zahrnuje čeleď zajícovití (Leporidae), do které patří zajíci a králíci, a méně známou čeleď pišťuchovití (Ochotonidae). Pišťuchy a piky jsou menší než zajíci a králíci a jejich ušní boltce jsou malé. Americké piky druhu Ochotna princeps žijí na skalnatých svazích ve vyšších nadmořských výškách. Přes zimu nespí, ale žijí ze zásob rostlin, které nashromáždily během léta. Vyšší teploty snášejí špatně, což je důvod, proč v některých oblastech Severní Ameriky mizí nebo migrují do vyšších poloh kvůli klimatickým změnám. Zároveň ale existují populace, které žijí v kaňonu řeky Kolumbie téměř na úrovni hladiny moře.

Vědci z Utažské univerzity, kteří tyto piky zkoumali, došli k závěru, že v netypicky teplém prostředí přežívají díky své potravní plasticitě. Na rozdíl od svých příbuzných z jiných oblastí se živí převážně mechem, který tvoří až 60 % jejich potravy. Mech je velmi chudý na živiny, pro piky má ale tu výhodu, že roste celoročně, takže si na zimu nemusejí dělat zásoby potravy. A aby z něj vytěžily maximum živin, tráví jej opakovaně. Nejprve vyloučí měkké výkaly, které obsahují až šestkrát více proteinů než původní mech. Ty pak znovu sežerou a tráví až na suché a tvrdé „králičí bobky“. Dieta, v níž mech tvoří celých 60 %, je u býložravců unikátní. Sobi ze Špicberk v zimě konzumují až 54 % mechu, obvyklejších je ale 22 až 30 %, a lumíci maximálně 40 %. Piky se tak mezi požírači mechu zřejmě staly držitelkami nového rekordu.

Jo Varner a Denise Dearing, bioložky Utažské univerzity

Zdroj: Journal of Mammalogy

autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy
Spustit audio