Sport za protektorátu jako ventil pro lidi. Vítězství nad Německem ale nebylo žádoucí
Sport často nahrazuje politiku a nebo je pokračováním politiky jinými prostředky. V našich dějinách najdeme mnoho příkladů. Tím nejznámějším jsou hokejové zápasy Československa se Sovětským svazem z jara 1969, které se nakonec staly katalyzátorem normalizačního utažení šroubů v Československu.
I za druhé světové války se nacistická správa pokoušela zachovat zdání normality tím, že v obsazené zemi pokračovaly sportovní zápasy. Měl to být (a také pochopitelně byl) ventil pro obyčejné lidi, aby zapomněli na válečnou realitu, a tím poctivěji pak pracovali pro vítězství nacistů.
Existovala ovšem i nepsaná omezení. Nebylo například žádoucí, aby protektorátní hokejisté nebo fotbalisté příliš často hráli s reprezentací Německa, tím méně aby nad ní vítězili.
Apolitický rozhovor hokejového reprezentanta Josefa Malečka s dětmi, tak jak ho zachytil rozhlasový mikrofon v roce 1941, byl v tomto směru neškodnou záležitostí, ale i tak měl svůj význam. Sportovní dění za protektorátu probírala s historikem Františkem Kolářem Milena Štráfeldová.
Související
-
Divadlo za protektorátu: Poslechněte si úryvky z Manon Lescaut
Manon Lescaut byla jednou z nejslavnějších inscenací českého divadla za druhé světové války. Poslechněte si, jak zněla v roce 1940.
-
Podzim 1940: Reportéři na průmyslovém veletrhu v Lipsku
Podzimní průmyslový veletrh v Lipsku v roce 1940 byl pro výrobky pocházející z protektorátu velmi schizofrenní záležitostí. Proč? Prozradí další příběh z protektorátu.
-
Rok 1940: Nařízením říšského protektora se mění názvy ulic
Od dubna 1940 se v souladu s novými protektorátními pořádky začaly v Praze, přejmenovávat ulice, nábřeží a náměstí. Jako jeden z dalších projevů germanizace Československa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.