Spor o pokusy na šimpanzích

Zmrzlina pro lidoopy

Ve Spojených státech vrcholí sveřepé spory o to, zda mají být nadále prováděny pokusy, při kterých šimpanzi utrpí újmu na zdraví.

S výjimkou Gabunu jsou Spojené státy poslední zemí na světě, kde se ještě provádějí pokusy, při nichž přicházejí šimpanzi k fyzické újmě. Některé choroby se prakticky nedají zkoumat na jiných zvířatech. Patří k nim například žloutenka typu C, kterou je nakaženo na světě asi 170 milionů lidí. Bez výzkumu na šimpanzích je jen malá šance na významný pokrok v léčbě této choroby. Podobně se bez šimpanzů neobejde vývoj vakcíny proti respiračnímu syncytiálnímu viru, který vyvolává těžké záněty plic. Ročně na nákazu tímto virem umírá na světě 66 000 dětí ve věku do 5 let. Pro takový výzkum je dnes v USA využíváno více než 700 šimpanzů. Odpor proti němu v současné době sílí a zvažuje se jeho zákaz.

Není těžké pochopit motivaci odpůrců pokusů, při nichž dochází k poškození zdraví šimpanzů. Už od 60. let minulého století ukazuje výzkum britské zooložky Jane Goodallové a jejích četných následovníků, že šimpanzi mají neuvěřitelně blízko k lidem. Sdílíme s nimi celou řadu schopností a rysů, které byly dříve považovány za výlučně lidské vlastnosti. Blízkost šimpanzů a lidí dokazují i studie publikované v poslední době ve vědeckém časopise PLoS ONE (Studie o PTSD u šimpanzů a Studie o chování šimpanzů v zajetí).

Šimpanz s knihou

Tým vedený Hope Ferdowsianovou z Univerzity George Washingtona došel k závěru, že u šimpanzů lze vysledovat projevy odpovídající duševním depresím a posttraumatickému stresovému syndromu lidí. Takto postižení šimpanzi se vyskytují i ve volné přírodě. V zajetí je však výskyt těchto problémů mnohem vyšší. A to i v případech, že chovaní šimpanzi nejsou vystaveni pokusným procedurám.

Lucy Birkettová spolu s Nicholasem Newton-Fisherem z Kentské univerzity prokázali, že dokonce ani zoologické zahrady neskýtají šimpanzům podmínky srovnatelné s volnou přírodou a podepisují se negativně na duševním stavu lidoopů. Vědci se zaměřili na nenormální chování, které má nejrůznější projevy. Někteří šimpanzi pojídají vlastní výkaly, jiní si úmyslně vyvolají zvracení a zvrácenou potravu pak znovu pojídají. Vědci nenašli mezi sledovanými 40 šimpanzi jediné zvíře, u kterého by se neprojevila nějaká úchylka v chování. Bylo jedno, v jakých skupinách a v jakých podmínkách lidoopi žili. Abnormální chování se vyskytovalo i v zoologických zahradách, které se snaží vytvořit šimpanzům optimální prostředí.

Plačící šimpanzí mládě, kterému zabili v pralese rodiče

Mnozí vědci nadále považují výzkum na šimpanzích za nenahraditelný. Pokud bude zakázán v jeho poslední baště Spojených státech, může to výrazně zpomalit nebo dokonce zastavit vývoj některých nových léků a vakcín. Zatím není jasné, zda při rozhodování zodpovědných činitelů převáží zájmy šimpanzů, nebo lidí.