SPECIÁL z Národní: Nemusíme dohánět Západ, důležitější je vědět, co chceme, míní filozofka Koubová

22 fotografií

„Mělo by nám jít spíš o to, co je pro nás v evropských zemích inspirativní a jak můžeme být aktivními členy bloku, který označujeme jako Západ, jako kdybychom nebyli jeho součástí,“ dodává.

V Česku podle ní panuje pocit křivdy, kterou lze podle řady politologů vnímat jako nejjednodušší řešení komplexní situace.

„Když zažijete křivdu, tak jste nekritizovatelní. Máme tendence do této pozice vstupovat, přestože v Unii existuje mnoho států podobné velikosti, které mají úplně jinou politiku. Jsou proaktivní a snaží se maximálně využít to, co využít mohou. Neberme to tak, že buď budeme rozhodovat ovšem, anebo ne a budeme v křivdě,“ vyzývá.

Čtěte také

Za minulostí nejde udělat tlustou čáru, vždy se vrátí, upozorňuje historik Michal Stehlík

Podle komentátora Davida Klimeše střední postkomunistická Evropa prochází krizí identity, která je jiná, než mají některé západní státy. „Nejdřív jsme ze všeho vinili komunisty, pak neoliberalismus, pak Západ. A voliči hledají spásu v politicích, o nichž jsme si mysleli, že se nemohou nikdy vrátit. Třeba Robert Fico, z prounijního progresivistického socialisty je národovecký autoritář, protože vycítil, že je po tom poptávka,“ poznamenává.

„Návrat do minulosti je svědectvím toho, že se vyčerpávají příběhy a hledáme něco, co se osvědčilo. V Česku cítíme přešlapování a stagnaci, ale ten náš český příběh, kdy máme relativně umírněnou vládu, není ve srovnání s Polskem, Slovenskem, Maďarskem a i někdejším východním Německem tak děsivý,“ dodává.

Co je Západ?

Novinářka Apolena Rychlíková namítá, že žádná z vlád zmíněných zemí neříká, jak si Západ definuje a co reálně politicky znamená ho naplňovat. A místo toho se vymezuje proti západním ideálům genderové rovnosti, stejnopohlavním svazkům či ochraně lidí, kteří padají na sociální dno.

„Je potřeba si definovat, co za ten Západ považujeme, protože na tom není celospolečenská shoda. Pro mě je ten termín extrémně zpolitizovaný. Když to vztáhnu na sebe, tak já si představuji sociální stát, vyšší mzdy, dostupné bydlení, cyklostezky a důraz na ekologickou politiku. Kdyby mezi námi byl premiér Petr Fiala (ODS), tak asi nesouhlasí, přestože dohánění Západu bylo hlavním cílem jeho politické strany.“

Čtěte také

Nevyhovuje nám, kam se společnost žene, a chceme být vyslyšeni, říká o mladé generaci Bázlerová

Podle průzkumů z roku 1989 prý většina lidí odmítala kapitalismus, přesto sem byl podle Rychlíkové následně „importován“ neoliberalismus. Právě v tom je prý možné vidět kořeny současného odmítání demokracie a Západu, se kterým si část společnosti spojuje nenaplněné sny a sliby politiků o dohánění západní životní úrovně.

Rychlíková připomíná i prohlášení studentů, kteří v roce 1989 kritizovali nedůstojné mzdy, nedostatek bytů, špatnou péči o staré lidi nebo znečištění ovzduší. „Kdyby člověk dnes s těmito požadavky vystoupil veřejně a jazykem, kterým jsou napsány, tak dostane bídu, protože by to znělo jako nostalgie po předchozím režimu,“ upozorňuje.

Klimeš přitakává, že v roce 1989 veřejnost odmítla dosavadní zřízení a vládu státostrany, ale neexistoval konsenzus na tom, jakou cestou se vydat dál.

„Byla to změť názorů. Do toho, co si kdo představoval 17. listopadu, tak můžeme každý rok dávat nějaký jiný důraz. Dělají to veřejně činné osoby, studenti a lecjaké skupiny a někdy je to trochu ahistorické. Na druhou stranu to ukazuje, že ten svátek je živý a pravděpodobně nejvýznamnější z celé plejády svátků, které každý rok slavíme,“ zdůrazňuje.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 19. listopadu po 18. hodině.