Solidarita s Ivanem Polanským. Proč je 12. říjen významným Dnem samizdatu
V neděli 12. října se měl v České republice poprvé oficiálně připomínat Den samizdatu. Mezi významné dny byl zařazen zákonem s účinností od 1. ledna 2025. Zjevně to není svátek, který by se u nás slavil výrazně a nepřehlédnutelně. Ředitel knihovny Libri prohibiti Jiří Gruntorád konstatoval, že jej „česká média dokonale zasklila“, což je pozoruhodné přinejmenším v situaci, kdy se v podstatné části střední Evropy soustavně zhoršují podmínky seriózní novinářské práce.
V oficiální kulturní a informační poušti Československé socialistické republiky 70. a 80. let sehrály samizdaty (spolu se západními rozhlasovými stanicemi a exilovou nakladatelskou produkcí) nenahraditelnou roli.
Díky knihám a časopisům, které lidé obětavě a s osobním rizikem přepisovali na strojích, množili na cyklostylu a v úplně posledním období i na nelegálních kopírkách, se dařilo šířit necenzurované umění, „nežádoucí“ myšlenky, názory, informace – všechno to, co se režim usilovně snažil zadusit.
Samizdat porážel cenzuru i marxisticko-leninskou ideologii: byl prostředkem autorské nezávislosti, umožňoval vzdělávání, usnadňoval náboženský život i politickou orientaci. Dokládal, že lidé se ani ve velmi těžkých podmínkách nechtějí vzdávat svobody – a přispěl k tomu, že po listopadu 1989 bylo na co navázat, od čeho se odrazit. Samizdat je i dnes v mnoha ohledech inspirativní.
V Příbězích 20. století jsme se tématu věnovali mnohokrát – tentokrát tak činíme i proto, abychom (byť s mírným zpožděním) připomněli, proč je oním významným Dnem samizdatu právě 12. říjen.
„Horlivý vydavatel“ ze Slovenska
Na podzim 1987 zatkla Státní bezpečnost slovenského samizdatového vydavatele Ivana Polanského (1936–2015). V následujícím roce byl odsouzen ke čtyřletému vězení za údajné „podvracení republiky“, čelil též obvinění z podpory a propagace fašismu.
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) vydal k případu například Sdělení č. 706, v němž stojí, že Polanský je „horlivým vydavatelem“, přičemž „v drtivé většině jde o literaturu čistě náboženskou, hojně však jsou zastoupeny též materiály Charty 77, různé texty Václava Havla apod.
Naneštěstí tímto způsobem rozmnožil i několik textů, týkajících se slovenských dějin první poloviny tohoto století, třeba historické sborníky o Andreji Hlinkovi a Jozefu Tisoví – obvinění z trestného činu podpory a propagace fašismu se zřejmě zakládá na těchto několika samizdatech.
Čtěte také
VONS konstatoval, že obvinění je kuriózní, neboť „inkriminované texty … nepropagují fašismus či rasismus, nýbrž se snaží prokázat (ať již přesvědčivě, či nikoli), že zmíněným slovenským politikům byly fašistické a rasistické postoje cizí“.
Podle dokumentu Charty 77 č. 46/88, který podepsali tehdejší mluvčí iniciativy Stanislav Devátý, Miloš Hájek a Bohumír Janát a vyšel pod názvem Recidiva stalinské justice, byl Polanský oficiálně odsouzen za to, že „sepsal a rozmnožoval nelegální písemnosti. Ve skutečnosti však jeho činnost spočívala v tom, že tvořivým způsobem usiloval o svobodný pohyb názorů, myšlenek a informací.“
Dokument vyzýval k projevům solidarity s Ivanem Polanským, neboť právě solidarita s perzekuovaným poráží dědictví stalinismu, který „z velké části spočíval na udržování a prohlubování vzájemné lhostejnosti lidí, na nevšímavosti člověka vůči osudu bližního, na přetváření lidské společnosti v ustrašenou masu izolovaných jedinců.“
Uvězněte nás všechny
Dne 12. října 1988 se ustavil Výbor solidarity s Ivanem Polanským. Celkem 87 samizdatových autorů, redaktorů a vydavatelů (pět dalších se připojilo záhy) tehdy podepsalo prohlášení (v úplnosti i se seznamem signatářů zde), v němž mimo jiné stojí:
„Represe orgánů státní moci proti Ivanu Polanskému je útokem proti nám všem, kdo působíme v nezávislé publicistice se stejnými či podobnými motivy jako on. Neboť my, nezávislí vydavatelé a publicisté různých kulturních a politických zaměření, různých věr i bez vyznání, činíme totéž, co Ivan Polanský… Vyzýváme vás, abyste buď Ivana Polanského propustili na svobodu, nebo osvědčili důslednost své zvrácené spravedlnosti tím, že uvězníte nás všechny.“
Ivan Polanský dostal po roce věznění milost, zůstal mu podmíněný trest. K jeho propuštění přispěly rozsáhlé protesty i solidární gesto oněch dvaadevadesáti lidí, kteří deklarovanou ochotou jít na protest do vězení mimo jiné dost riskovali.
Jiří Gruntorád (jeden z členů Výboru solidarity s Ivanem Polanským) k tomu vloni napsal, že „režim svou ‚zvrácenou spravedlnost‘ skutečně osvědčil, a ještě v roce 1988 byli uvězněni Dušan Skála, Luboš Vydra a Hana Marvanová a Augustin Navrátil byl internován v psychiatrické léčebně. V roce 1989 byli ve vězení další členové Výboru solidarity s Ivanem Polanským – Ivan M. Jirous, Petr Cibulka, František Stárek, Václav Havel, Ota Veverka, Jiří Ruml, Rudolf Zeman, Ján Čarnogurský a Miroslav Kusý.“
V říjnu 2016 se v pražské knihovně Libri prohibiti sešla skupina někdejších českých a slovenských samizdatových autorů a vydavatelů a společně vyhlásili 12. říjen (tedy. den vzniku Výboru solidarity s Ivanem Polanským) Mezinárodním dnem samizdatu.
V roce 2020 vyhlásilo 12. říjen jako Den samizdatu („pamätný deň“) Slovensko. V Čechách se po nepříliš důstojných a snadno dohledatelných peripetiích podařilo prosadit Den samizdatu jako takzvaný významný den“ v roce 2024.
O samizdatu v Československu se dozvíte víc z Příběhů 20. století.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
