Sňatky z rozumu aneb Exkurz do manželství našich předků

„Už představa, že budou vlastní paní, byla dostatečně motivující pro to, aby do sňatku šly. Tedy představa, že dívka či žena bude kompletně disponovat vybavením usedlosti,“ vysvětluje odborník.

Čtěte také

Jaké to bylo žít jako poddaný, popisuje etnolog Šimša

Novomanželky rozhodovaly o potravinách, vaření, hospodářských zvířatech a všem dalším. „Byl to vlastně takový top manažer a její sociální status, zvláště ve chvíli, kdy porodila dítě, obrovsky narostl. To se dnes se vstupem do manželství nedá srovnat.“

„Dnes převládají romantické představy, ale tehdy skutečně manželství bylo jako dostat se na post špičkového manažera,“ vysvětluje ředitel.

Hospodářovy ženy

Pro muže, pokud byl sňatek spojen se vstupem do role hospodáře, je to srovnatelné. „Pokud to byl vdovec, který si bral mladou ženu, tak tam byla určitě očekávání tělesného potěšení a je potřeba zmínit, že muž na usedlosti skutečně vládl vším, včetně děveček a bohužel i, doufám jen v ojedinělých případech, těmi nevlastními dcerami.“

Čtěte také

Mikulášská byla typická „kontrolní obchůzka“. Zjišťovala, jestli se děti umějí modlit, vysvětluje etnolog Šimša

Ačkoliv hospodář měl přístup k vícero ženám, samozřejmě to bylo vnímáno jako nepřijatelné. „Bylo to odsuzované, ale množství zápisů ve smolných knihách bohužel svědčí o tom, že ty děvečky, ke kterým se hospodáři měli chovat jako otcové ke svým dcerám, dost často neotěhotněly s pacholkem, ale právě s hospodářem.“

To ale rozhodně neznamenalo zabezpečení takto zplozených dětí. „To, jak se žena dokázala v usedlosti prosadit, záleželo hlavně na její povaze. Nejsou výjimky, kdy se popisuje, že se hospodyně v komoře zamykala, a proto chodil hospodář za děvečkou.“

Nenahraditelná hospodyně

Každopádně místo hospodyně bylo nenahraditelné a bylo třeba ho zaplnit, upozorňuje Šimša. „Třeba na Pardubicku existoval na bohatých gruntech institut kuchařky, ale hospodyně i zde byla nutná. Proto se také ovdovělí muži ženili mnohem dříve než ovdovělé ženy, které se snažily za pomocí čeládky období, než grunt předají dětem, nějak překlenout.“

Čtěte také

Vraťme se k zimnímu oblečení našich předků. Vyměňme doma triko a kraťasy za kalhoty, košili a svetr, radí etnolog Šimša

„Je potřeba říci, že ženy se dříve dokázaly s životem popasovat, protože jim nic jiného ostatně ani nezbylo. Takže běžné byly sňatky mladých žen se starými hospodáři a naopak starých vdov s mladými.“

Muži i ženy také dříve častěji umírali v manželstvích. „Nebylo proto výjimkou, že zemřel muž a zanechal ženu a několik dětí, odkázal jí statek a ona se s odstupem několika let, když se jí naskytla vhodná partie, vdala. Vzala si většinou syna z nějakého gruntu, aby měl zajištění.“

„Nepředpokládám, že takové páry večer vedly debatu o tom, co dříve prožily, ale o tom, jestli kůň dobře chodí, jestli kráva dojí a co je třeba posekat, zasít a okopat. Tak si myslím, že i přes významné věkové rozdíly společnou řeč našli bez větších problémů a v té společnosti to nebylo nic neobvyklého,“ připomíná různé podoby manželství za dob našich předků Martin Šimša.

Jak se naši předci vdávali a ženili? Jak probíhaly přípravy na svatbu i samotné obřady? Co bylo věno a jak důležité bylo? Poslechněte si celé Leonardo Plus!