Snaha mít zaměstnance zcela pod kontrolou, aby si odseděli svůj povinný čas v kanceláři, připomíná novodobé nevolnictví. Trend na pracovním trhu je jinde, míní analytik Dombrovský

30. listopad 2022

Firmy a zaměstnanci stále hledají optimální balanc mezi návratem do kanceláří a zachováním home officu. Právě nástup práce z domova umocnila protiepidemická opatření z let minulých. V době vrcholící covidové pandemie se tak urychlilo něco, o čem se léta mluvilo jako o budoucnosti. Jak moc se homeoffice nebo alespoň částečný tzv. hybridní model daří udržet? A pro koho je více výhodné nechat zaměstnance část týdne pracovat z domova?

Během lockdownu pracovalo alespoň část týdne 41 až 45 procent zaměstnanců, jejichž druh zaměstnání jim to umožňuje. „Za poslední rok se ten podíl zaměstnanců ustálil na 30 procentech. Tolik lidí má dnes možnost pracovat z domova jeden až dva dny v týdnu,“ nastiňuje Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC.

Hosté:
Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu ze společnosti LMC
Vladimír Tuka, zakladatel a ředitel společnosti NeuroLeadership
Ondřej Přerovský, senior manažer poradenské společnosti Deloitte
Dalibor Kačmář, ředitel technologií v české pobočce společnosti Microsoft

„To je tedy řádově víc než před pandemií, kdy to bylo typicky jeden až dva dny v měsíci a bylo to vnímáno spíše jako nějaký benefit. Dnes se to stalo už takovou normální organizační možností, jak firmy fungují na spoustě pozicích, zejména pokud jde o nějaké digitální činnosti.“

Na špici jsou v tomto ohledu technologické firmy, které často s hybridním modelem pracovaly už před pandemií. „Byly hodně napřed, měly pro to uzpůsobené i řízení organizace práce, to, jak se domlouvají v týmech… Měly velkou míru autonomie a flexibility nejenom v možnosti práce z domova, ale i ve vlastním rozvržení práce.“

Čtěte také

„Některé firmy, které a priori příliš nevěří svým zaměstnancům a mají manažerský dohled stále nastavený spíše na kontrolu, na pevně stanovené procesy, tak u nich byla větší tendence dostat své lidi zpátky do kanceláře a pod dohled. Řádově se to dotklo asi deseti procent zaměstnanců,“ říká Dombrovský a dodává, že u takových lidí je možné zaznamenat poměrně velkou míru frustrace.

„Snaha mít totálně lidi pod kontrolou v procesech, na všechno zákazy, příkazy, a aby si odseděli ten svůj povinný čas v kancelářích, to opravdu připomíná trošičku novodobé nevolnictví. Ale trend na pracovním trhu je úplně jinde. Je tažený větší flexibilitou, autonomií, spoluúčastí tím, že jsou lidi více vtaženi do rozhodování.“

Mnohdy je za odporem k tomu dát lidem volnost strach a sociální bolest.
Vladimír Tuka

Význam autonomie popisuje i Vladimír Tuka, zakladatel společnosti NeuroLeadership: „Ta volba, ta autonomie jako jedna z našich sociálních potřeb je hodně důležitá a do značné míry pro přemýšlející lidi rozhodující.“

Změněná situace podle něj vyžaduje změněný leadership. „Adaptace na nové podmínky je naprosto nezbytná a musí se změnit manažeři.“

Čtěte také

„Mnohdy je za odporem k tomu dát lidem volnost strach a bolest – sociální bolest manažerů, kteří jsou ve virtuálním světě méně důležití, méně mají věci pod kontrolou, rozhodují, předvídají, mají pocit, že jsou méně součástí týmu, a to vyvolává sociální bolest,“ popisuje Tuka.

„A primární tendence našeho mozku je minimalizovat hrozbu, to znamená bolest, a maximalizovat radost. Oni mají radost z toho, když je mají (zaměstnance) zase zpátky pod kontrolou, zase můžou předvídat, zase jsou ti důležití a zase mají pocit, že patří k sobě.“

Jak se máme dívat na vyjádření Elona Muska, který svým zaměstnancům v Tesle a nově i Twitteru v tomto roce vzkázal, že pracovní týden má 40 hodin strávených v kanceláři? Může takovéto vyjádření lídra technologického byznysu ovlivnit i další společnosti a inspirovat je k tlaku na zaměstnance? Poslechněte si celé Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Václav Pešička.

autoři: Václav Pešička , knem
Spustit audio

Související