Smrt Alexeje Navalného se jen odkládala
Ruská společnost přežije šok ze smrti opozičního lídra Alexeje Navalného, stejně jako přežila zahájení takzvané „speciální operace“ na Ukrajině i částečnou mobilizaci. Ruští pasivní konformisté, kteří jsou skutečnou páteří ruského polototalitního režimu, to dokážou i tentokrát, píše politolog Andrej Kolesnikov v analýze pro Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír.
Obzvlášť znepokojivé je, že Navalnyj zemřel během prezidentské předvolební kampaně. Vladimir Putin ho dal poslat do Arktidy, aby si tam odpykal četné rozsudky za svou politickou činnost.
Lhostejná většina rozhodla a Putinova moc je dnes absolutní.
Teď už Putin žádného soupeře nemá. Byly splněny všechny cíle referenda o změně ústavy z roku 2020, aby mohl vládnout neomezeně.
Navalnyj byl v ruské historii vzácný vůdce: nepřál si to nejlepší pro sebe, ale pro národ.
Toto referendum bylo v podstatě volbou: buď potvrdit autokrata, nebo ponechat prostor pro teoretickou možnost střídání moci. Lhostejná většina rozhodla a Putinova moc je dnes absolutní.
Navalný měl zemřít už několikrát
Smrt Navalného se jen odkládala. Měl zemřít už v roce 2020, kdy byl otráven novičokem. Jeho náhlé úmrtí šokovalo, přestože se do určité míry dalo čekat.
Čtěte také
Stále však existovala naděje, že k nejhoršímu nedojde. Politické důsledky smrti Navalného teď jen posílí pocit absolutní moci a beztrestnosti vládnoucích elit a represivního aparátu.
Mlčící část společnosti se ještě více stáhne do sebe nebo začne předstírat podporu režimu. Někteří pasivní konformisté pochopí, že aby měli čisté svědomí, musí se proměnit v konformisty aktivní.
Režim se necítí ohrožen; ti, kdo nemlčí, jen potvrdí, že jsou nepřáteli, a úřady mají k dispozici obrovskou mašinérii útlaku a represivních zákonů.
Ti, kdo mlčí, budou mlčet ještě zarytěji a ti, kdo podporují režim, ho budou podporovat ještě hlasitěji.
Čtěte také
Alexej Navalnyj se po otravě novičokem vrátil v lednu 2021 z Německa a pokračoval v politickém boji. Hned na letišti byl zatčen, což vyvolalo poslední skutečně masové protesty, jaké Rusko zažilo. Teď už úřady žádné nečekají a spoléhají na to, že lidé se s Navalného smrtí smíří a zapomenou na něj.
Navalnyj se navíc v roce 2021 už vracel do jiného Ruska. Už nesměl vyvíjet politickou činnost, účastnit se masových protestů ani voleb jako v roce 2013, kdy kandidoval na moskevského starostu, ani vyšetřovat nekonečný cynismus a korupci vládců země.
Jedno takové odhalení s názvem „Palác pro Putina“ viděla na internetu jen čtvrtina Rusů.
Rusové rychle zapomínají
Očekávání režimu, že vzpomínky na Navalného vyblednou, je částečně opodstatněné. V únoru 2022 odpovědělo 14 procent respondentů, že nevědí, kdo Navalnyj je. O rok později jejich počet v průzkumu (vícemémě) nezávislé agentury Levada stoupl na 23 procent.
Zároveň se zhoršil i postoj vůči Navalnému a více lidí se klonilo k tomu, že skutečně spáchal nějaký trestný čin. Přitom ještě v roce 2021 patřil mezi čtyři nejpopulárnější politiky v Rusku.
Čtěte také
Konformní většina se v každé podobné situaci chová stejně – zlé věci nevnímá a distancuje se od špatných zpráv. Bylo to tak i v případě otravy Navalného.
Několik měsíců po ní řeklo v průzkumu Levady 30 procent dotázaných, že „k žádné otravě nedošlo“, 19 procent soudilo, že jde o „provokaci západních zpravodajských služeb“. A jen 15 procent respondentů bylo přesvědčeno, že to byl „pokus režimu zlikvidovat politického odpůrce“.
Alexej Navalnyj nebude zapomenut, předpovídá Kolesnikov. Byl jedinečným příkladem nebojácného politika v zemi, kde je politika v tradičním slova smyslu pod hrozbou represí přímo zakázána.
V normální politické soutěži by měl šanci stát se hlavou státu. Navíc měl jasně definovanou představu o budoucnosti Ruska.
Čtěte také
Nezapomenou na něj ani v Kremlu a ve Federální službě bezpečnosti. Byl jejich alternativou a představoval ji pro celý národ.
V posledním půlstoletí hráli tuto roli pouze Michail Gorbačov a Boris Jelcin – každý po svém a s různou popularitou mezi davy, které chtěly v zemi vidět změny.
Na rozdíl od těch, kdo se do dějin vpotáceli, Navalnyj do nich vstoupil se vztyčenou hlavou. Byl v ruské historii vzácným vůdcem, který si nepřál to nejlepší pro sebe, ale pro celý národ. Jeho úsilí nezůstalo bez povšimnutí a rozhodně nebude zapomenuto, uzavírá Andrej Kolesnikov.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Svět ve 20 minutách.
Související
-
Ondřej Soukup: Jak vidí Vladimir Vladimirovič Putin svět
„Bude to interview, o kterém se budou lidé po celém světě bavit ještě dlouhé dny,“ prohlásil mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.
-
Putin vyhraje volby nejpřesvědčivěji v historii, tvrdí ve své kampani jeho „protikandidát“
V březnových prezidentských volbách v Rusku jsou si kandidáti jistí jen jedním: S Vladimirem Putinem určitě prohrají.
-
Novinářka Procházková: Mezi běžnými Rusy stoupá touha po míru a nervozita z války
„Zdá se, že touha po míru – nechci říct odpor proti válce – roste,“ říká novinářka Deníku N Petra Procházková.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.