Slovenské volby

Slovenský volební systém, na rozdíl od českého, postrádá mechanismy, kterými jsou dodatečně do poměrného systému vpraveny většinové prvky. Větší strany tedy nejsou zvýhodněny na úkor menších, a získané hlasy jsou spravedlivě přepočteny na poslanecká křesla. Výhodu je, že složení parlamentu dobře reprezentuje názorovou pluralitu veřejnosti. Nevýhodou jsou pak slabé, vnitřně znesvářené vlády, složené ze stran obtížně hledajících programový kompromis. Je paradoxem, že Slovensko za současný volební systém vděčí Vladimíru Mečiarovi, který ho svého času spatřoval výhodným pro své politické hnutí. Mečiarovo charisma se ale vytratilo, stačí už pouze na patnáct parlamentních křesel.

Co je z pohledu na slovenský volební výsledek zajímavější, je zjištění, že občané sice nehlasovali pro reformy, ale současně je ani neodmítli. Slovensko čeká korekce politického kurzu, nikoli dramatická změna. V tom je situace s českou povolební konstelací podobná. Český volební systém korigovali svého času Miloš Zeman s Václavem Klausem v naději, že jim ušetří koaliční kompromisy. Nakonec se ukázalo, že oslabením menších stran byla znemožněna většinová koalice jednoho z těchto rivalů a obtížný kompromis, znehodnocující volební sliby, nakonec budou muset dojednat právě dvě nejsilnější strany. Ukazuje se, že vyzrát na občany úpravou volebního systému nelze. Vzkaz voličů politikům je jasný: Zapomeňte na vládu jedné strany a naučte se spolupracovat.