Slavní milenci. Příběhy vášně, která planula, spalovala a přinesla skandály i potíže se zákony
Milenci královna Viktorie a princ Albert. Láska až za hrob i manipulace, deprese a nechtěné porody
Své zemi vládla britská královna Viktorie déle než kdokoliv před ní. Stala se symbolem své doby, jež nese i její jméno. Její manželství s princem Albertem bylo dlouho považováno za vzorné. Měli devět dětí, které uzavíraly sňatky napříč Evropou. Viktorie ale o tolik porodů nestála, ačkoliv žila ve společnosti, která mateřství a rodinu idealizovala, a sama se příliš nezajímala o ženská práva. Seriál Portrétů připomíná i tuto odvrácenou stranu slavné lásky.
Vláda Viktorie (1819–1901) trvala necelých 64 let. Zažila největší expanzi britské říše, která v čase její smrti zabírala téměř čtvrtinu zemského povrchu. Vrcholila průmyslová revoluce a odehrávaly se převratné změny.
Na mezinárodní scéně zvyšovaly moc Viktorie rodinné vazby na hlavní evropské královské rody, což jí vysloužilo přízvisko Babička Evropy. Například monarchové mocností, které proti sobě stály v první světové válce, byli vnoučaty Viktorie, nebo jejich partnery. Měla devět dětí a přes 40 vnoučat.
Její vládu provázel přechod k moderní konstituční monarchii. Série zákonů zvýšila moc Dolní sněmovny na úkor Sněmovny lordů a monarchy samotného, jehož role byla stále symboličtější.
V prvních letech vlády královně pomáhal premiér lord Melbourne a o diplomatický um svých premiérů – Henryho Johna Templa, Benjamina Disraeliho, Wiliama Ewarta Gladstoneho – se opírala celou dobu.
Názory měla konzervativní. Nepodporovala volební právo žen, nezajímala se o sociální otázky, byť 19. století bylo věkem reforem. Vzdorovala technologickým změnám, ačkoliv právě ony radikálně měnily tvář Evropy.
Navzdory oblíbenosti mezi britským lidem zažila mezi lety 1840 a 1882 několik pokusů o atentát.
Odvrácená strana manželství
Budoucí manžel, bratranec Albert, jí učaroval a prvotní vášeň pro něj nikdy neztratila. „Bez něj všecko postrádá význam,“ zapsala si po jeho smrti. Jako panovnice musela požádat o ruku jeho, vzali se v roce 1840.
Po jeho předčasné smrti v roce 1861 velmi truchlila a na léta se uchýlila do ústraní. Do konce života nepřestala nosit černé šaty a nabrala známý výraz přísné matrony.
Štěstí v jejich manželství trvalo navzdory konfliktům vyplývajícím z královniny nezkrotné povahy a častým záchvatům deprese, vyskytujícím se obvykle během těhotenství a po nich.
Viktorie a Albert bývají dáváni za vzor jako ideální královský pár a německého prince mnozí historici vykreslují jako milujícího chotě, který svou ženu během její dlouholeté vlády podporoval.
Britská historička Lucy Worsleyová ale tvrdí, že Albert svůj pozitivní obraz nezískal zaslouženě: podle ní postrádal emoční inteligenci a manželkou manipuloval, aby dosáhl svého.
Albertovy ambice byly podle ní částečně důvodem, proč jeho manželka porodila tolik dětí. Viktorie se s tím nikdy nesmířila, nazývala mateřství odvrácenou stranou manželství a nejstarší dceři řekla:
„Je pěkná tvá hrdost nad poskytnutím života nesmrtelné duši, ale já se s ní neztotožňuji; mnohem víc nás ženy v těchto chvílích vnímám jako krávy nebo psy, neboť naše ubohá podstata je nucena stát se natolik animální a neestetickou."
Navzdory svému postoji k rození dětí žila ve společnosti, jež idealizovala mateřství a rodinu.
Chtěla si uchovat politickou moc, ale bezděčně vládla přechodu role panovníka z politické na ceremoniální. Když se stala královnou, byla její politická role nesporná. Když zemřela 21. ledna 1901, a na trůn usedl její syn Albert jako král Edward VII., byla změna na trůnu vnímána už jen jako společenská událost.
Vlády se ujala jako politička – umírala jako celebrita.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
