Shirley Temple-Blacková. V Praze prožila srpen 1968 i listopad 1989

Na letišti v Praze přistálo večer letadlo ze Ženevy, na jehož palubě byl i Američan Charles Black s manželkou – dámou, jejíž jméno už v té době vstoupilo do dějin filmu: Shirley Temple-Blacková.

V Praze měla převzít post velvyslance USA po Julianu Martinovi Niemczykovi. Sotva tušila, že ji čeká období, ve kterém se změní nejen politická situace v Československu, ale i v celém rozděleném světě.

Od začátku do konce… filmové kariéry

Narodila se 23. dubna 1928 v Kalifornii a od čtyř let hrála, zpívala a tančila ve filmech. V roce 1934 byla nejmladší oceněnou herečkou při rozdávání Oscarů, a protože dětem se tyto ceny nedávají, získala „pouze“ zvláštní ocenění.

Shirley Temple v jedné ze svých rolí|foto:licence Public Domain (eng), 20th Century Fox

Roku 1938 byla nejlépe placenou herečkou v USA, jenže v roce 1940 vypršela smlouva s filmovou společností, a i když ještě nějakou roli dostala, začala se režisérům zdát okoukaná. V září 1945 se v necelých osmnácti letech provdala za herce Johna Agaru. 

Manželství bylo v prosinci 1950 rozvedeno a Shirley Temple se krátce po rozvodu provdala za bohatého obchodníka a poradce v námořní problematice, bývalého námořního důstojníka Charlese Blacka. V roce 1951 oznámila definitivní konec filmové kariéry.

Srpen 1968 prožila v Praze

Zájem o politiku se u Shirley Temple-Blackové probudil v době, kdy byl její manžel během války v Koreji povolán zpět k námořnictvu, tedy v letech 1953 až 1959.

V roce 1967 se neúspěšně ucházela o křeslo v Kongresu, zároveň pilně pracovala pro Richarda Nixona. Pro jeho volební kampaň v letech 1967 a 1968 nashromáždila neuvěřitelné dva miliony dolarů. Podle materiálů Státní bezpečnosti byla Shirley dokonce vedoucí jeho volební kampaně.

Shirley Temple s kanadským premiérem Williamem Kingem, 1944|foto: Library and Archives Canada

V létě 1968 se dostala i do Československa, a to v souvislosti s přijetím naší země do organizace pro boj proti roztroušené skleróze. Do Prahy přijela 17. srpna 1968, jednala na ministerstvu zdravotnictví i s rektorem Univerzity Karlovy, v úterý 20. srpna odpoledne měla být přijata i Alexandrem Dubčekem, ale z toho nakonec sešlo.

Okamžiky okupace a střelby v Praze prožila v hotelu Alcron. Z Prahy později odjela autem amerického velvyslanectví na hranice se Spolkovou republikou Německo, odkud se vrátila do USA.

Návrat do Prahy

V 70. letech zastávala posty v americké administrativě. Pracovala v OSN, UNESCO, jako velvyslankyně USA v Ghaně a byla vůbec první ženou, která se stala šéfkou protokolu v Bílém domě.

Čtěte také

Několik vět. Prohlášení, které v létě 1989 posunulo dějiny

Do 70. let spadá i jedna osobní věc: v roce 1972, ihned po návratu z konference ve Švédsku, podstoupila léčbu rakoviny a následnou amputaci prsu. Jako první žena v USA o tomto problému otevřeně hovořila do médií, v podstatě ještě z nemocničního lůžka.

V úterý 28. února 1989 zavolal Shirley Temple-Blackové čerstvý jmenovaný George Bush a oznámil jí rozhodnutí pověřit ji vedením velvyslanectví USA v Československu. Přijala a okamžitě se začala učit česky, sedm hodin denně.

Její jmenování oznámil mluvčí Bílého domu oficiálně 2. června 1989 a 21. června 1989 zakládá Státní bezpečnost v Praze svazek na Temple-Blackovou v kategorii PO – prověřovaná osoba – pod krycím jménem Zlato 89. StB se obávala, že Blacková nebo její manžel jsou agenty CIA.

Velvyslankyně na demonstraci

Shirley Temple-Blacková se v Praze rychle zorientovala i díky schopnosti snadno navazovat nové kontakty. Americké velvyslanectví například vyplácelo několika lidem v Československu důchody za jejich práci v USA a velvyslankyně neváhala občas přivézt důchod na druhý konec republiky osobně a popovídat si s lidmi. StB tím přiváděla k šílenství.

Rudé právo 31. října 1989 psalo, jak velvyslankyně sledovala nepovolenou demonstraci z oken hotelu. Shirley Temple-Blacková se proti tomu ohradila, ve skutečnosti byla mezi demonstrujícími|foto:Český rozhlas

V listopadu a prosinci 1989 posílala do Washingtonu denně až čtyři depeše s podrobným rozborem situace. Její lidé dokázali vytěžit mnoho zpráv i z nudných rozhovorů s komunistickými úředníky. Její komentáře a analýzy byly výstižné, jen málokdy se mýlila v odhadu budoucího vývoje.

Způsob získávání informací byl v jejím případě občas neortodoxní. Například 28. října 1989 se osobně zúčastnila nepovolené demonstrace na Václavském náměstí. Po 17. listopadu 1989 podle vzpomínek Karla Schwarzenberga jezdila po Praze a zajímala se o názory lidí, nejednou navštívila na vysokých školách stávkující studenty.

Od roku 1990 jí začala „normální“ práce. Doprovázela při návštěvách senátory a kongresmany, kteří se chtěli přesvědčit, k jakým změnám u nás dochází. Pomáhala československým politikům navazovat kontakty v USA.

Pracovala prý až 17 hodin denně. Její velvyslanecká mise skončila 12. července 1992, předtím ještě stihla darovat svého boxera Gorbyho Václavu Havlovi. Shirley se odebrala na odpočinek, nadále se věnovala už jen rodině. V srpnu 2005 zemřel její manžel Charles Alden Black, ona sama zemřela 10. února 2014. Ladislav Špaček po její smrti napsal: „Rozená diplomatka, taktní a pozorná.“

Nad pozoruhodným osudem Shirley Temple-Blackové se zamýšlí historik Vilém Prečan. Poslechněte si celý pořad Portréty.