Secese a kubismus v sakrální architektuře
Dva slohy, které na přelomu 19. a 20. stol. nejvíce ovlivnily architekturu v českých zemích, mají jedno společné: minimálně se promítly do sakrálních staveb. Proč tomu tak bylo, vysvětlí v Cestopisu architektury Zdeněk Lukeš.
Secese prý byla posledním univerzálním slohem v dějinách Evropy. Paradoxně se ale v každém jazyce označuje jinak. Společným jmenovatelem je mládí, novost, roztržka, odchod. Secese vznikla transformací novobaroka. První secesní stavbou v Praze bylo Café Corzo v ulici Na Příkopě. Zatímco světských staveb tohoto slohu vznikla ve své době řada (třebaže ne všechny se dochovaly), v sakrální architektuře je secese naprostou výjimkou.
„Secese se nezdála být dosti důstojná a převládal názor, že sakrální architektura má navazovat na středověké tradice. Proto se stavěly hlavně kostely v neorománském, neogotickém nebo i neobarokním slohu,“ vysvětluje Zdeněk Lukeš.
Jednou z takovýchto výjimek je například kostel sv. Václava v areálu léčebny v pražských Bohnicích. „Kostel sv. Václava je výraznou dominantou celé severní části Prahy. Má impozantní, 55 metrů vysokou, zvonici a je atypicky orientován místo na východ na sever,“ přibližuje unikátní památku Zdeněk Lukeš.
Kubismus v architektuře je oproti tomu ryze česká specialita. O to větší oživení tak pro Prahu kubismus znamenal. A díky komu se české země staly kolébkou architektonického kubismu a rondokubismu?
Leonardem Plus, cestopis architektury připravila Markéta Ševčíková, pořadem prováděl historik architektury Zdeněk Lukeš.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
