Sběr podpisů bych nezjednodušoval, nebo budeme příště vybírat ze 40 prezidentských kandidátů, varuje Jiří Dienstbier

1. prosinec 2022

Česko čeká třetí přímá prezidentská volba a s ní vyvstávají otázky třeba kolem sběru podpisů na kandidátské listiny. Jak by měl probíhat? A co jsme během poslední dekády zjistili o kompetencích, které prezident má?

Odcházení

Podcast Čekání na prezidenta

„Zeman překročil tolik mantinelů, že na to nemůžeme zapomínat,“ tvrdí speciální host nejnovějšího dílu podcastu, novinář David Klimeš.

Miloš Zeman, podcast Čekání na prezidenta
Přehrát

„Myslím, že sběr podpisů úplně nefunguje,“ uvádí v Prezidentském speciálu politoložka a ředitelka Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT Vladimíra Dvořáková. „Jedna z možností je snížit počet podpisů ze současných 50 tisíc, ale musel by se uskutečnit někde oficiálně, například na Czech POINTu nebo na úřadě.“

Hosty Tomáše Pancíře jsou:
Jan Kysela, ústavní právník;
Vladimíra Dvořáková, politoložka;
Jiří Dienstbier, bývalý senátor a někdejší kandidát na prezidenta.

Možností je i místo podpisů občanů či poslanců a senátorů využít podpisy členů zastupitelstev. „Tím by se do toho dostala místní politika, což je také jeden ze způsobů, jak zařídit, aby vliv měli lidé, kteří se ve věcech veřejných už pohybují.“

„Ale každopádně mi přijde těch 50 tisíc podpisů hodně,“ dodává ředitelka. „Jejich sběr nemůže dělat sám kandidát, musí na to mít lidi, na ně se musí spoléhat, může dojít k chybě. A stačí pár lidí nespolehlivých a můžou to celé poslat někam jinam.“

Čtěte také

Profesor ústavního práva a vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Kysela politoložčiny návrhy považuje za možné. „Ale muselo by dojít ke změně Ústavy. Neměli bychom věnovat pozornost jen tomu, co se děje s těmi občanskými kandidáty, protože evidentně je slabé místo v tom, jak se nakládá s poslaneckými nebo senátorskými hlasy.“

Jan Kysela, ústavní právník

„Zdá se mi, že dnes vzniká nekorektní asymetrie mezi těmi kandidáty, kteří pracně sbírají 80 nebo 90 tisíc hlasů a proškrtávají je, aby nakonec obstáli, a potom mezi těmi kandidáty, kteří se během jedné senátní schůze postaví do předsálí a nasbírají si 13 nebo 14 podpisů,“ vysvětluje Kysela.

Měli by mít prezidentští kandidáti politické zkušenosti?

Právník, bývalý senátor, ministr a také jeden z bývalých kandidátů na prezidenta Jiří Dienstbier (ČSSD) považuje za správné, aby na funkci prezidenta kandidovali ti, kteří mají politickou zkušenost a reprezentují jasné politické a hodnotové směry.

Bývalý senátor Jiří Dienstbier (ČSSD)

„Mimo jiné proto, že by lidé měli vědět, koho vlastně do funkce volí, s jakými názory do funkce vstupuje. A i to, že člověk zná ústavní systém, státní instituce a ví, jak fungují politické strany, znamená, že tuto funkci může vykonávat lépe.“

Čtěte také

Dienstbier by sběr podpisů příliš nezjednodušoval, ani by ho ale neomezoval. „Už dnes se ukazuje, že kandidátů, kteří vstupují do souboje, je velké množství a nemyslím, že je dobré, aby si lidé třeba někdy vybírali mezi 40 kandidáty.“

„Dá se ale uvažovat o tom, že dnes má velká část občanů nějakou elektronickou identitu, ať už datové schránky, nebo bankovní identitu. Petice by pak vedle současné papírové formy mohla probíhat i v elektronické formě, například na nějaké webové stránce, kterou by zřídilo ministerstvo vnitra,“ navrhuje Dienstbier.

Pokud posilujeme legitimitu prezidenta přímou volbou, měli bychom spíš někde ubrat na jeho pravomocích, aby systém zůstal v rovnováze.
Jiří Dienstbier

Dvořáková se ale obává, že prezidenti, kteří vycházejí ze zkušeností premiérských, tak jako naše dvě poslední hlavy státu, mají často problém vyrovnávat se s tím, že se má prezident chovat jinak než premiér. „To jsme viděli, bez ohledu na přímou volbu, u Václava Klause i u Miloše Zemana.“

Vladimíra Dvořáková

„Politická minulost tedy může být určitou výhodou, že se takový člověk orientuje, ale také může být hodně zatěžující, protože takový člověk používá styl, který už neodpovídá jeho funkci. Ale působení ve věcech veřejných je důležité,“ zdůrazňuje politoložka.

Všichni čeští prezidenti měli tendence jít na nebo za hranu svých kompetencí

Je po deseti letech čas otevřít diskuzi o prezidentských pravomocích? „To téma je po celou dobu a průběžně otevřené,“ soudí Dienstbier.

Je jistě chvályhodné, když prezident chce pomáhat vládě, ale mělo by to být formou, kterou si vláda přeje.
Jan Kysela

„Pokud tvrdíme, že máme parlamentní formu vlády, tak pokud posilujeme legitimitu prezidenta přímou volbou, měli bychom spíš někde ubrat na jeho pravomocích, aby systém zůstal v rovnováze. Historicky viděno – každý český prezident měl tendenci jít někam na nebo za hranu svých pravomocí.“ 

Politoložka vzpomíná, že před deseti lety mnozí politici nechtěli změnit článek o prezidentské neodpovědnosti.

Čtěte také

„Protože to byla hra mezi ODS a ČSSD, tak se doufalo, že ta druhá strana to zabije. Vědělo se, že ten návrh je špatný, ale protože nikdo nechtěl mít toho černého Petra a postavit se proti přímé volbě, tak se vše schválilo v současné podobě,“ vzpomíná Vladimíra Dvořáková.

To, zda a jak se prezident podílí na práci vlády, bývá věcí dohody mezi vládou a prezidentem, připomíná ústavní právník.

„Je jistě chvályhodné, když prezident chce pomáhat vládě, ale mělo by to být formou, kterou si vláda přeje. A že by si vláda zrovna přála, aby místo premiéra jel třeba na Evropskou radu prezident z jiného politického hnutí, jak nabízí kandidát Andrej Babiš z ANO, to není asi ta ideální cesta,“ varuje před přílišným aktivismem budoucích prezidentů Jan Kysela.

Poslechněte si celý Prezidentský speciál v audiozáznamu. Moderuje Tomáš Pancíř.

autoři: Tomáš Pancíř , oci

Související