Samoživitelce na úřadě řekli, ať si najde sponzora, popisuje autorka cyklu Život během pandemie Rychlíková

Rychlíková pořídila desítky rozhovorů s lidmi z celé republiky. Koronavirus podle ní debagatelizovali a  řada z nich naopak měla velké obavy z budoucnosti a aby nespadli do dluhové spirál.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: ODS chce „motivovat“ chudé lidi ještě větší represí. Mantra nepřizpůsobivých před volbami znovu ožívá

Zároveň jen velmi málo lidí čerpá sociální pomoc od státu, kterou je extrémně náročné získat, přibližuje dokumentaristka: „Příkladem je maminka samoživitelka z Ústí nad Labem, které úřad práce řekl, ať si najde sponzora. Byla závislá na potravinové bance, protože jí nezbývaly peníze ani na jídlo.“

Mnozí proto o pomoc vůbec nežádají, i proto, že si uvědomují, že jiní lidé na tom jsou ještě hůře a solidarizují s nimi: „Typicky horníci z Karviné říkali, že z 60 procent hornického platu se dá vyžít, ale servírky, které nebyly ani zaměstnané, přišly o všechno.“

Řada lidí si i v krizi dokázala najít novou práci, ta ale často bývá méně kvalifikovaná, hůře placená a ne tak stabilní. „Když děláte v gastru, tak váš život závisí na dýškách. A když jdete pracovat do skladu, tak máte minimální mzdu a nikdo vám nic navíc nedá. Propady příjmů byly v řádu desítek tisíc korun, ale účty zůstávaly stejné,“ upozorňuje.

Kdo si může dovolit chybu

Rychlíková poukazuje i na významný genderový rozměr pandemie: „Ženy obecně vydělávají méně a vykonávají společensky podhodnocené práce – zdravotní sestry, učitelky, nižší úřednice nebo pracovnice v sociálních službách.“

Čtěte také

Sociální antropoložka Lucie Trlifajová: Vize o chudobě. Mluvme o nízkých mzdách a prekérní práci

Také pokud jde o duševní zdraví, pandemie mnohem víc dopadá na ženy, protože právě ony se většinou musejí starat o děti, které zůstávají doma na distanční výuce, vaří, nakupují a ještě u toho mají třeba home office.

„Vyšší střední platová třída, vlastně muži, byla zasažena skoro nejméně, a to ve všech oblastech,“ doplňuje Rychlíková s tím, že existuje přímá souvislost mezi výší příjmu a psychickou pohodou.

Lidé z nižších tříd trpí většími obavami a mnohem více inklinují ke středně těžké depresi. Zároveň si jsou dobře vědomi toho, že pokud v životě udělají chybu, způsobí jim mnohem větší škody, než když se jí dopustí někdo ze saturovaného prostředí. A pociťují to jako nespravedlnost.

„Tohle je v těch lidech po právu zakořeněné. Stačí jim jedno malé zaškobrtnutí nebo jedna velká pandemie a dostanou se do situace, kdy řeší, zda nedají děti do Klokánku a sami nepůjdou na ulici. Tato Sofiina volba by v normální společnosti neměla vůbec existovat,“ uzavírá.

Poslechněte si více o projektu Život během pandemie v záznamu Interview Plus.

Na Plusu ho budeme vysílat od pondělí 22. února do soboty každý den po 11. hodině.