Apolena Rychlíková: ODS chce „motivovat“ chudé lidi ještě větší represí. Mantra nepřizpůsobivých před volbami znovu ožívá

27. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Chudoba. Ilustrační foto

Podle posledních průzkumů narostl počet lidí v pásmu příjmové chudoby na 12 procent. Řada odborníků varuje před tím, že se chudá část Česka důsledkem koronavirové pandemie propadá do úplné bídy. Inflace se nejvíce projevuje ve zdražování jídla a nákladů na bydlení, což jsou položky, které pro nízkopříjmové lidi představují stále větší problémy.

Potravinové banky mluví o tom, že se jejich klientela za poslední rok obměnila směrem k nižší střední třídě. Prohlubující se rozdíly v tak zásadních oblastech, jako je vzdělání nebo veřejná infrastruktura, dávají tušit, že Česko čekají krušná léta.

Čtěte také

Právě v takové době by se politici napříč spektrem měli zaměřit na dlouhodobě přehlížené systémové problémy u nás a začít je řešit tak, aby nedocházelo k jejich prohlubování a vytváření dalších spirál sociálního vyloučení.

Návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, podepsaný mimo jiné předsedou ODS Petrem Fialou, který se chystá předložit pravicová koalice SPOLU, ale ukazuje, že realita je jinde. Cílem návrhu je, aby bylo možné jednodušeji odebírat sociální dávky, a ti, kteří s ním přicházejí, ho prezentují jako svého druhu motivaci.

Represí se chudoba vymýtit nedá

Z některých sociálních dávek hmotné nouze, konkrétně doplatku na bydlení a příspěvku na živobytí, by úřady práce mohly strhnout určité částky podle typu přestupku, kterého by se lidé dopustili třikrát a více.

Čtěte také

Pokud by ale obec naznala, že „způsobilost pachatele k nápravě“ je nízká, mohly by se dávky odebírat hned po prvním přestupku. Peníze by pak putovaly přímo k obci, což vytváří dojem, že se pravice snaží kompenzovat ztráty příjmů obcí trestáním těch nejchudších. Podle sociální antropoložky Lucie Trlifajové tím navíc vytváří iluzi, že obce budou mít „své nepřizpůsobivé“ pod kontrolou.

Mezi přestupky se řadí třeba zanedbávání školní docházky dětí, což by dnes mohlo platit i pro distanční výuku, která je povinná – ačkoliv řada nízkopříjmových rodin nedisponuje počítači nebo internetem.

Dávky by se také měly strhávat za porušování vyhlášek obce. Ty jsou přitom, jak upozorňuje Institut pro sociální inkluzi, často protiústavní a řadí se mezi ně takové věci, jako je zákaz sezení, vynášení židlí před dům nebo zpěvu. Jsme tak znovu svědky dalších snah o kriminalizaci chudoby.

Další represe ale znamenají jen hlubší vyloučení: důsledkem takových návrhů můžou postižení totiž přijít i o to málo, co mají. Kam pak půjdou, co budou dělat, z čeho zaplatí nájem?

Sami od sebe tito lidé přece jen tak nezmizí. Některým politikům, kteří si honí body na údajném boji proti „nepřizpůsobivým“, se to ale vysvětlit nedá, a to je přitom objem všech dávek pomoci v hmotné nouzi pouhé 4 miliardy za rok.

Apolena Rychlíková

Krajně pravicový populismus založený na – jinak nepředstavitelné – přísnosti vůči slabším je pro ně zjevně jediným narativem, který umí nabídnout. Jestli jedna z nejhorších novel ve čtvrtek skutečně projde, však záleží i na tom, nakolik bude tento návrh úspěšný u ostatních stran.

Prokáží, že realitu života těch dole chápou alespoň trochu víc než markeťáci sociální represe z koalice Spolu?

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Spustit audio