Apolena Rychlíková: Bez kompenzací nastane kolaps. Vláda nemá o sociální realitě obyvatel ani ponětí
Když se čísla pozitivně nakažených koronavirem v pátek vyšplhala na neuvěřitelných 8 600 lidí, muselo začít být většině soudných lidí jasné, v jakém průšvihu se nacházíme. Brutální nárůst a malý počet testů, přitom jasně ukazuje, že nemocných lidí je mnohem víc.
O kolapsu zdravotnictví, před kterým mnozí odborníci varovali už v září, dnes mluví i odpovědní politici. Podle Romana Prymuly (za ANO) se kapacity nemocnic mohou naplnit už do 14 dnů.
Čtěte také
Každý den tak napjatě čekáme (jestli a jak) se nová opatření změní a kdy se to vyhlásí. Ze Strakovy akademie však proudí jen nekonečný informační chaos. O čem ale naopak vláda v posledních dnech mlčí – oproti jarní první vlně až překvapivě důsledně – jsou ekonomická opatření.
Přitom pro zvládnutí celé krize začíná být ekonomická stabilita českých domácností naprosto klíčová. Zavření prvního stupně základních škol, tedy nový krok, který se v tomto týdnu zavede, může už tak oslabeným rodičům malých dětí zlomit definitivně vaz.
Nejhorší ale je, že soudě podle chování Babišovy vlády, panuje mezi českými politiky představa, že přechod na online výuku je něco tak samozřejmého, jako třeba jíst příborem.
Andrej Babiš (ANO), Roman Prymula ale i Robert Plaga (ANO) ukazují, že o socioekonomické realitě drtivé části Česka nemají ani potuchy. Jak by taky mohli: sami jsou zajištění politici, pro které nějaké skloubení péče a práce nikdy v životě nebylo tématem. A absence podobných životních zkušeností (s péčí, krizí, nedostatkem, beznadějí) potom nutně dopadá na jejich rozhodování – a sekundárně i na nás ostatní.
Co člen domácnosti, to počítač?
Situace je bez pochyby kritická. Jenže zavádět tak drastická opatření a nepromýšlet, jaké to může mít dopady na děti i na rodiče, je tristní.
Čtěte také
Pokud dnes děti vyrůstají v úplné rodině, znamená to, že jeden z rodičů musí nastoupit na ošetřovné. Jestliže nemůže pracovat z domova, bude pobírat pouhých 60 procent z platu. Možná ale nemá stabilizované zaměstnání se smlouvou a pracuje jako OSVČ. V tom případě se vše komplikuje a možná žádné ošetřovné mít nebude.
Starší děti už dnes v online výuce fungují podle rozvrhu, což vyžaduje nejen vlastní tablet nebo počítač, ale i stabilní připojení k internetu.
Vzhledem k tomu, že i bez pandemie propadaly tisíce dětí sítem vzdělávání, a že v některých regionech se stovkám dětí nedařilo dokončit ani základní školu, je představa domácností vybavených a připravených na okamžitou online výuku iluzorní.
Opravdu mají vícečlenné domácnosti tolik počítačů, kolik mají členů? A žijí všichni v bytech, kde je dostatek prostoru na adekvátní soustředění, které taková výuka vyžaduje? Ví vláda o tom, že pro celé skupiny obyvatel bylo už před nástupem pandemie extrémně náročné vypracovávat jen obyčejné domácí úkoly?
Čtěte také
A co děti rodičů s nižším vzděláním? Kdo pomůže jim? A děti tolik potřebných zdravotnic? Kolik žen odejde pečovat o své děti teď, když personálně podvyživené nemocnice čeká největší nápor nemocných?
Pak tu máme rodiny samoživitelek, které žádným vybavením často nedisponují – možná ale měly štěstí a získaly počítače v některé z jarních dobrovolnických sbírek.
Co když ale musí chodit solo rodiče pracovat? Kdo se bude učit s jejich dětmi doma? Nebo co když pracují z domova a potřebují také počítač? Co když se jedná o domácnosti, kde jsou rodiče učitelé a sami musí učit a používat k tomu třeba jediný domácí počítač? Na podobné věci se teď už nehraje, na tohle se už nikdo neptá – zavádí se nová opatření bez ohledu na dopady, bez ohledu na realitu.
Vláda nenabízí žádné finanční injekce, kompenzace, neslibuje, že všem domácnostem dodá tablety, nehledá cestu, jak těm, kteří ne vlastním zaviněním kloužou po ledové ploše směrem k zadlužení, ohrožení ztrátou bydlení a nezaměstnaností, zkusit pomoct.
Prostě slepě, bez znalosti terénu, rozhoduje a odepisuje tak významnou část Česka k hluboké sociální, vzdělanostní, emociální i psychické deprivaci. A bumerang krátkozrakosti se pomalu začíná vracet: v podobě popíračů covidu, lidí, kteří se bojí i otestovat a hlavně v podobě nejhlubší krize důvěry ve stát a jeho infrastrukturu, které jsme během uplynulých let čelili.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
