Michal Komárek: Možnost se vzdělávat v bezpečí a ve vzájemné úctě je vlastně zázrak

2. září 2020

Začátek mimořádného, koronavirem poznamenaného školního roku může být v něčem velkou inspirací. Nikoli snad přímo inspirací vzešlou z krize. Spíš připomenutím zasuté zkušenosti, zážitku naplněného nejistotou, ale i pokorou a úctou. K dětem, učitelům, ke vzdělání.

„Nejsem věřící, ale v rámci svých ateistických možností se modlím, aby nedošlo k tomu, že přestane učit většina učitelů,“ říká ředitel základní školy Michal Černý. A těžko lze najít přesnější charakteristiku začínajícího školního roku – nikdo neví, jaký bude.

Čtěte také

Stanou se školy ohniskem druhé vlny pandemie? Skončí desítky, možná stovky učitelů v karanténě a co hůř v nemocnicích? Budou se zavírat třídy i celé školy? Bude se normálně učit týden, dva, měsíc? Nikdo to neví.

K tomuto školnímu roku přistupujeme velmi obezřetně, blížíme se k němu téměř po špičkách, jako k něčemu tajemnému, co nás může překvapit a zaskočit. Máme smíšená očekávání, přiznáváme, že nevíme téměř nic.

Nejbarbarštější žaláře

Čtěte také

A ta inspirace? Ta do minulosti odsunutá polozapomenutá zkušenost? Lze ji vyjádřit velmi jednoduše: Ke každému školnímu roku bychom mohli přistupovat podobně.

Ne jako k hrozbě, jak je to v tomto koronavirovém případě. Ale s velkou úctou a pokorou. Jako k něčemu tajemnému a téměř posvátnému. Začátek školního roku je rituál, který pootevírá bránu k něčemu, co by nemělo zevšednět. Vždyť je to skoro zázrak: v relativním klidu a pohodě se stovky tisíc dětí mohou něco učit a jistě i naučit. A v relativním klidu a pohodě se jim věnuje 150 tisíc učitelů.

Společně objevují svoje možnosti a posouvají svoje limity. Často způsobem a v prostředí, které nikdy dříve nepoznaly a ani později nepoznají. Myšleno v dobrém.

Čtěte také

Ano, jistě, vnější zavedený pohled na školství zaznamenává spíše mnoho otrávených, drzých a rozmazlených žáků a mnoho vyhořelých a zatrpklých učitelů. Připomíná spíše zkušenost spisovatele a filosofa Ladislava Klímy, který o školách psal jako o „nejbarbarštějších žalářích“. A zdůrazňuje, že mnoho dětí přijde o radost z učení už během prvních dvou týdnů školy.

I to je bezesporu součást skutečného provozu škol. Ale snad to jde změnit. A snad i účinněji než prostřednictvím ministerských reforem.

Modlitbou v rámci možností našeho sekulárního školství. Modlitbou k zázraku, kterým je možnost se vzdělávat. V bezpečí a ve vzájemné úctě.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola

autor: Michal Komárek
Spustit audio