Michal Komárek: Možnost se vzdělávat v bezpečí a ve vzájemné úctě je vlastně zázrak
Začátek mimořádného, koronavirem poznamenaného školního roku může být v něčem velkou inspirací. Nikoli snad přímo inspirací vzešlou z krize. Spíš připomenutím zasuté zkušenosti, zážitku naplněného nejistotou, ale i pokorou a úctou. K dětem, učitelům, ke vzdělání.
„Nejsem věřící, ale v rámci svých ateistických možností se modlím, aby nedošlo k tomu, že přestane učit většina učitelů,“ říká ředitel základní školy Michal Černý. A těžko lze najít přesnější charakteristiku začínajícího školního roku – nikdo neví, jaký bude.
Čtěte také
Stanou se školy ohniskem druhé vlny pandemie? Skončí desítky, možná stovky učitelů v karanténě a co hůř v nemocnicích? Budou se zavírat třídy i celé školy? Bude se normálně učit týden, dva, měsíc? Nikdo to neví.
K tomuto školnímu roku přistupujeme velmi obezřetně, blížíme se k němu téměř po špičkách, jako k něčemu tajemnému, co nás může překvapit a zaskočit. Máme smíšená očekávání, přiznáváme, že nevíme téměř nic.
Nejbarbarštější žaláře
Čtěte také
A ta inspirace? Ta do minulosti odsunutá polozapomenutá zkušenost? Lze ji vyjádřit velmi jednoduše: Ke každému školnímu roku bychom mohli přistupovat podobně.
Ne jako k hrozbě, jak je to v tomto koronavirovém případě. Ale s velkou úctou a pokorou. Jako k něčemu tajemnému a téměř posvátnému. Začátek školního roku je rituál, který pootevírá bránu k něčemu, co by nemělo zevšednět. Vždyť je to skoro zázrak: v relativním klidu a pohodě se stovky tisíc dětí mohou něco učit a jistě i naučit. A v relativním klidu a pohodě se jim věnuje 150 tisíc učitelů.
Společně objevují svoje možnosti a posouvají svoje limity. Často způsobem a v prostředí, které nikdy dříve nepoznaly a ani později nepoznají. Myšleno v dobrém.
Čtěte také
Ano, jistě, vnější zavedený pohled na školství zaznamenává spíše mnoho otrávených, drzých a rozmazlených žáků a mnoho vyhořelých a zatrpklých učitelů. Připomíná spíše zkušenost spisovatele a filosofa Ladislava Klímy, který o školách psal jako o „nejbarbarštějších žalářích“. A zdůrazňuje, že mnoho dětí přijde o radost z učení už během prvních dvou týdnů školy.
I to je bezesporu součást skutečného provozu škol. Ale snad to jde změnit. A snad i účinněji než prostřednictvím ministerských reforem.
Modlitbou v rámci možností našeho sekulárního školství. Modlitbou k zázraku, kterým je možnost se vzdělávat. V bezpečí a ve vzájemné úctě.
Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
