Petr Šabata: Koronavirus se projevil jako výborný reformátor vzdělávání
Nový koronavirus se ukázal být největším školským reformátorem od dob císařovny Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku. Řečeno s nadsázkou.
Vždyť komu se kdy podařilo nepustit děti do školy dlouhých sto dní (plus dva měsíce prázdnin) a na stejnou dobu naprosto změnit způsob výuky? Vybaví si někdo vůbec nějakou pozoruhodnou školskou reformu za posledních třicet let?
Čtěte také
A otázka nejdůležitější – je dnešní politická reprezentace schopná převést systém vzdělávání do 21. století?
Jednoduchá odpověď zní – není toho schopná. Na rozdíl třeba od Finska, kde se dlouhodobá reforma školství povedla, v Česku nejsou politici schopni se shodnout a získat pro změny školy a rodiče. Stejně je na tom řada zemí v Evropě a naštěstí platí, že vzdělávání se dá změnit i dílčími snazšími kroky. Třeba výrazným zvyšováním platů učitelů, což se teď v Česku daří.
Hlavní směry vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, což je pracovní verze strategie na roky dopředu, správně říká, že rychlost sociálních, kulturních a environmentálních změn je dnes bezprecedentní:
„Aby dnešní žáci a studenti byli schopni na všechny tyto výzvy reagovat, musejí umět poznatky, dovednosti, postoje a hodnoty získané ve škole… skutečně aplikovat a využívat. Z tohoto důvodu dochází ke zvýšení důrazu na rozvoj gramotností a kompetencí, na úkor předávání informací a znalostí.“
Učitelka a učitel jsou klíč k budoucnosti
Svatá pravda, která byla do začátku pandemie uzavřená především v hlavách expertů a na stránkách strategie. Pak přišel reformátor koronavirus a všechny ty nejistoty bez pardonu vnutil každé škole, domácnosti, všem studentům, učitelům i rodičům. Školní rok začíná 1. září, nikdo přitom neví, co bude za týden, za měsíc.
Čtěte také
A všichni se učili za pochodu učit se, improvizovat, poradit si v nepředvídatelných situacích… To samozřejmě není reforma, jen tvrdé, ale správné nasměrování. Silný impuls, jaký by nevytvořilo ani sto strategií.
Nejúspěšnější žáky v mezinárodním hodnocení mají z Evropy Finsko a Estonsko, přitom děti z obou zemí nejsou geniální, ale stát je tam schopen zajistit vysoký průměr, jen málo studentů je slabých, umějí se postarat i o odstrčené děti.
V Česku je to naopak – i krize kolem nákazy ukázala, že se propadají děti ze sociálně slabých rodin a z rodin, kde není vzdělávání důležité. Na co by se měl stát, ministr, vláda nyní soustředit strategie-nestrategie? Na učitele, na ředitele, na záchranu nejslabších a na digitalizaci.
A pokud by si měl vybrat jen dvě priority, tak na učitele a péči o nejslabší. A když jen jednu, tak na platy a podporu učitelů. Protože učitelka a učitel jsou klíč k budoucnosti, dokážou děti strhnout, nasměrovat, připravit na pohyblivý zítřek.
A zůstanou za katedrou i v době, až koronavirus a jeho reformní elán pošlou vědci a výrobci vakcíny do učebnic dějepisu někam k Marii Terezii.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
