Ivan Hoffman: Už jim to začíná
Neměl jsem školu rád. Především tu střední. Nevím už přesně proč, možná i proto, že se mi v ní nedařilo. Kvůli důležitějším věcem jsem neměl čas se učit.
Škola mi přišla jako naprostá ztrátu času. V některých předmětech jsem vůbec nevěděl, o čem je řeč a jeden povinný cizí jazyk jsem vysloveně nenáviděl. Mám samozřejmě na školu i hezké vzpomínky.
Čtěte také
Z dětství pamatuji uhelné prázdniny, které se vyhlašovaly a postupně prodlužovaly o další týden, když byla tuhá zima a republika šetřila energií. Nadšeně jsme jako děti souhlasily s dospělými, že vytápět školy není priorita.
Jelikož se všeobecně soudí, že škola je základ života, svým nepřátelstvím ke škole jsem se jako dospělý raději nikdy nechlubil. Dcery by to nepochopily a pak – nebudu přece polemizovat s Komenským, už kvůli jeho Labyrintu světa a ráji srdce. Jan Ámos je potížista přesně podle mého gusta, a když pléduje pro školu („pojď, chlapče a nauč se moudrým býti“), prostě to respektuji.
Vracím se ve vzpomínkách na temnou školskou povinnost jenom proto, že současným školákům právě končí mnohaměsíční prázdniny, o jakých jsem já kdysi mohl jenom snít.
Neznají dne ani hodiny
Neměl jsem ale dojem, že by si toho mimořádného volna mládež užívala. Kvůli karanténě se dostali z louže pod okap. Místo povinné školní docházky domácí vězení. Navíc ten paradox, že nemusíte do školy a musíte se učit!
Čtěte také
Ze dne na den zavřená hřiště, kluby, kina a hospody a na ulicích ani noha. Nevím, zda mladé zachránily chytré mobily, když mi kvůli nim i před karanténou připadali hodně mimo. Pochybuji o tom. Neříká se mi to jako nepříteli školy snadno, ale být na jejich místě, asi bych se teď do ní těšil.
Být po karanténě opět v kolektivu se pro lidi družné stalo nesamozřejmým potěšením a pro nás individualisty adrenalinovou zábavou. Myslím, že u mládeže to bude stejné. Nevstoupí podruhé do stejné řeky. Najdou jinou školu, než ze které odešli. Třeba je to změní a přestanou šikanovat učitele a sebe navzájem.
A dokonce je možné, že si školy budou vážit, neboť neznají dne ani hodiny, kdy je hygienici z lavic opět vyženou domů k počítačům.
Pokouším se vrátit v čase a představuji si, jak se po půlroce vítám se spolužáky. Je to sice ve škole, ale stejně je všechny zase strašně rád vidím. A velkoryse se povznesu nad to, že ředitel u vchodu kontroluje, zda my kluci nejsme vlasatí a holky sexy.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
