Ivan Hoffman: Už jim to začíná

2. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zahájení nového školního roku v Milovicích
0:00
/
0:00

Neměl jsem školu rád. Především tu střední. Nevím už přesně proč, možná i proto, že se mi v ní nedařilo. Kvůli důležitějším věcem jsem neměl čas se učit. 

Škola mi přišla jako naprostá ztrátu času. V některých předmětech jsem vůbec nevěděl, o čem je řeč a jeden povinný cizí jazyk jsem vysloveně nenáviděl. Mám samozřejmě na školu i hezké vzpomínky. 

Čtěte také

Z dětství pamatuji uhelné prázdniny, které se vyhlašovaly a postupně prodlužovaly o další týden, když byla tuhá zima a republika šetřila energií. Nadšeně jsme jako děti souhlasily s dospělými, že vytápět školy není priorita.

Jelikož se všeobecně soudí, že škola je základ života, svým nepřátelstvím ke škole jsem se jako dospělý raději nikdy nechlubil. Dcery by to nepochopily a pak – nebudu přece polemizovat s Komenským, už kvůli jeho Labyrintu světa a ráji srdce. Jan Ámos je potížista přesně podle mého gusta, a když pléduje pro školu („pojď, chlapče a nauč se moudrým býti“), prostě to respektuji. 

Vracím se ve vzpomínkách na temnou školskou povinnost jenom proto, že současným školákům právě končí mnohaměsíční prázdniny, o jakých jsem já kdysi mohl jenom snít.

Neznají dne ani hodiny

Neměl jsem ale dojem, že by si toho mimořádného volna mládež užívala. Kvůli karanténě se dostali z louže pod okap. Místo povinné školní docházky domácí vězení. Navíc ten paradox, že nemusíte do školy a musíte se učit! 

Čtěte také

Ze dne na den zavřená hřiště, kluby, kina a hospody a na ulicích ani noha. Nevím, zda mladé zachránily chytré mobily, když mi kvůli nim i před karanténou připadali hodně mimo. Pochybuji o tom. Neříká se mi to jako nepříteli školy snadno, ale být na jejich místě, asi bych se teď do ní těšil. 

Být po karanténě opět v kolektivu se pro lidi družné stalo nesamozřejmým potěšením a pro nás individualisty adrenalinovou zábavou. Myslím, že u mládeže to bude stejné. Nevstoupí podruhé do stejné řeky. Najdou jinou školu, než ze které odešli. Třeba je to změní a přestanou šikanovat učitele a sebe navzájem. 

A dokonce je možné, že si školy budou vážit, neboť neznají dne ani hodiny, kdy je hygienici z lavic opět vyženou domů k počítačům.

Ivan Hoffman

Pokouším se vrátit v čase a představuji si, jak se po půlroce vítám se spolužáky. Je to sice ve škole, ale stejně je všechny zase strašně rád vidím. A velkoryse se povznesu nad to, že ředitel u vchodu kontroluje, zda my kluci nejsme vlasatí a holky sexy.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio