Covidová doba je zákeřná, protože si jako herec uvědomím, jak žijí normální lidé, říká Jan Vondráček

18. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Natáčení černé komedie Bulhar, Jan Vondráček

Divadla jsou kvůli pandemii zavřená, takže ani Jan Vondráček nemůže hrát na své domovské scéně Divadla v Dlouhé. To, že nestál na jevišti s malou letní přestávkou už téměř rok, hodnotí: „Je to strašně zvláštní pocit a těžko se s tím člověk vyrovnává.“

„Je to ale zákeřné i v tom, že si člověk uvědomí, jak žijí normální lidé. Že večeří s rodinou, jsou v práci od 10 do 16 a pak už mají volno a třeba už ani nemusejí na nic myslet,“ přemítá v pořadu Hovory.

Čtěte také

V době sezóny herec večeře s rodinou totiž nezná, přiznává Vondráček: „A tím, že divadlo není věc, co by člověka plně živila, tak mám další aktivity: natáčení třeba i audioknih, rozhlas a podobně. Takže jedu od rána, někdy od 7, od 8 a vrcholem dne je představení, kdy ze sebe člověk fyzicky i psychicky vydá maximum. To jsou ty časy, co ale lidi třeba normálně večeří.“

Na chvíli podle Vondráčka není špatné zažít si „normální“ život, ale herectví si vybral dobrovolně a taky se mu už, jak říká, stýská. „Bude to zajímavé, až zase začneme hrát, teď to vypadá tak na léto, kdy se zas rozbourá tento systém, ale uvidíme. Já i přes tuto situaci pořád něco dělám, ale celé je to prostě zvláštní,“ dodává.

Emoce mi nelítají

Jan Vondráček není podle svých slov hercem, který by postavu, kterou zrovna studuje, nějak zvlášť prožíval. „Nejsem ten typ herce, který by po představení seděl v šatně a toho Macbetha ze sebe smýval ve sprše. To nemám.“

Čtěte také

Spíš se snaží na postavu nahlížet jakoby zvenčí: „Nejsem ten, komu by emoce lítaly, maximálně se člověku zvedne adrenalínek, když jde hrát. Kdyby ale nebyl zevnitř nadupaný, tak ho lidé nebudou vnímat.“

V této souvislosti připomíná slova divadelní a televizní režisérky Lucie Bělohradské, která tvrdí, že herec musí mít rtuťový sloupec až u krku – a až pak vyjít na jeviště. „Divadlo je o předávání energie. Je to práce, ale poslední dobou mi vadí představy lidí, že je to zájmová umělecká činnost. Tak to není.“

„Když jste sám před 450 lidmi v sále, musíte mít tolik energie, že ji přelejete do lidí. Aby vás vnímali, o čem mluvíte, co hrajete, co říkáte. To je celé je velmi psychicky i fyzicky náročné.“

Energii od lidí si ale zase bere zpět při děkovačce, při potlesku, přiznává. Sám se nabíjí na velkých hudebních koncertech. „A tuto energii pak zas po troškách rozdávám na divadle,“ dodává herec Jan Vondráček.  

Celý rozhovor Davida Šťáhlavského najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související