Rudolf Jílovský vystřídal kabaret, nakladatelství i exilový rozhlas
Je mnoho osobností, které těžko zařadíme do jedné výstižné kategorie. Zpěvák? Publicista? Podnikatel? Týká se to i Rudolfa Jílovského, kterého v pořadu Portréty připomene překladatelka a hispanistka Anna Housková.
Čtěte také
Kroměřížský rodák (1890) odešel na reálce studovat stavební inženýrství do Prahy, nakonec ale místo kariéry stavitele dal přednost vystupování v legendárním kabaretu Červená sedma, u jehož zrodu také stál; podle vzpomínek pamětníků o sobě občas s oblibou říkal, že je „jediným pražským tenorem s maturitou“.
Když koncem 20. let zájem o kabaret upadal (mladší obecenstvo teprve čekalo na to, co do zažitých divadelních forem vnesou třeba Voskovec s Werichem), stal se Jílovský nakladatelským úředníkem, prošel slavnými prvorepublikovými firmami Orbis, Borový a Aventinum. Těsně před válkou byl tajemníkem ředitele koncernu Lidové noviny, aby se během války vrátil k Borovým coby umělecký ředitel nakladatelství. V letech první republiky vznikla mnohá přátelství, která Jílovský udržoval dlouhé roky: s Hugo Haasem, Karlem Steinbachem, Juliem Firtem, s bratry Čapkovými.
Povstal a řekl pravdu
V letech druhé světové války Jílovský aktivně spolupracoval s odbojem a dodával množství cenných informací do Londýna. Právě s Jílovského jménem je spojen Tajný fond Edvarda Beneše: složitou cestou přes Turecko nebo Švýcarsko se dařilo do Protektorátu dostávat ze Západu peníze, které správci fondu (Rudolf Jílovský, Jindřich Kolowrat, Zdeněk Němeček a Jan Holman) rozdělovali příbuzným vězněných nebo nacisty zavražděných odbojářů. Po vyzrazení byl sám Jílovský na jaře 1945 nacisty zatčen a vězněn, trestu unikl díky osvobození.
Čtěte také
Po válce se stal generálním ředitelem tiskových podniků Československé strany lidové; v koncernu pod jeho vedením tak působili například novináři Pavel Tigrid nebo Jílovského dlouholetý přítel Ferdinand Peroutka. S oběma – a mnoha dalšími – se Jílovský sešel v exilu v Rádiu Svobodná Evropa; působil v newyorské redakci, kde měl na starosti produkci uměleckých pořadů. Zemřel v červnu 1954. „Milovali jsme Rudu nejvíc, když mnoho lidí rozpačitě mlčelo, a on povstal a řekl pravdu,“ vzpomněl na pohřbu Ferdinand Peroutka na vyhlášený Jílovského talent, na schopnost glosovat pohotově, vtipně – a občas i velmi kousavě – aktuální situaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka