Rudolf Jílovský vystřídal kabaret, nakladatelství i exilový rozhlas

Čtěte také

Bohuslav Horák nebyl „jen“ manželem komunisty umučené političky

Kroměřížský rodák (1890) odešel na reálce studovat stavební inženýrství do Prahy, nakonec ale místo kariéry stavitele dal přednost vystupování v legendárním kabaretu Červená sedma, u jehož zrodu také stál; podle vzpomínek pamětníků o sobě občas s oblibou říkal, že je „jediným pražským tenorem s maturitou“.

Když koncem 20. let zájem o kabaret upadal (mladší obecenstvo teprve čekalo na to, co do zažitých divadelních forem vnesou třeba Voskovec s Werichem), stal se Jílovský nakladatelským úředníkem, prošel slavnými prvorepublikovými firmami Orbis, Borový a Aventinum. Těsně před válkou byl tajemníkem ředitele koncernu Lidové noviny, aby se během války vrátil k Borovým coby umělecký ředitel nakladatelství. V letech první republiky vznikla mnohá přátelství, která Jílovský udržoval dlouhé roky: s Hugo Haasem, Karlem Steinbachem, Juliem Firtem, s bratry Čapkovými.

Povstal a řekl pravdu

V letech druhé světové války Jílovský aktivně spolupracoval s odbojem a dodával množství cenných informací do Londýna. Právě s Jílovského jménem je spojen Tajný fond Edvarda Beneše: složitou cestou přes Turecko nebo Švýcarsko se dařilo do Protektorátu dostávat ze Západu peníze, které správci fondu (Rudolf Jílovský, Jindřich Kolowrat, Zdeněk Němeček a Jan Holman) rozdělovali příbuzným vězněných nebo nacisty zavražděných odbojářů. Po vyzrazení byl sám Jílovský na jaře 1945 nacisty zatčen a vězněn, trestu unikl díky osvobození.

Čtěte také

Emil Artur Longen poprvé na scénu přivedl Švejka i Lenina

Po válce se stal generálním ředitelem tiskových podniků Československé strany lidové; v koncernu pod jeho vedením tak působili například novináři Pavel Tigrid nebo Jílovského dlouholetý přítel Ferdinand Peroutka. S oběma – a mnoha dalšími – se Jílovský sešel v exilu v Rádiu Svobodná Evropa; působil v newyorské redakci, kde měl na starosti produkci uměleckých pořadů. Zemřel v červnu 1954. „Milovali jsme Rudu nejvíc, když mnoho lidí rozpačitě mlčelo, a on povstal a řekl pravdu,“ vzpomněl na pohřbu Ferdinand Peroutka na vyhlášený Jílovského talent, na schopnost glosovat pohotově, vtipně – a občas i velmi kousavě – aktuální situaci.