Rozděleni svobodou: Hejbat se, dokud to jde! Jak se žije aktivním seniorům

Určitě nebudu jediný, komu prarodiče dokázali nahradit rozpadlý rodičovský svazek. Staré lidi jsem odjakživa ctil a líbí se mi, jak snadno je může každý z nás potěšit – stačí naslouchat a brát je vážně.

Čtěte také

Rozděleni svobodou: Bůh a láska versus zrůdy a zrádci. Spory o uprchlíky zadusily i kapelu rockových legend

Udělalo mi proto radost, když jsem se dozvěděl o možnosti přispět do cyklu Rozděleni svobodou dokumentem věnovaným právě seniorům. Rozhodl jsem se, že budu hledat spíš lidi, kteří vzdor vyššímu věku a přibývajícím zdravotním neduhům zůstávají otevření novým podnětům a zážitkům a stále hledí především do budoucnosti. Právě takové lidi jsem našel v českobudějovickém Klubu Aktiv.

Dobírání a trumfování

Občanský spolek Klub Aktiv je tu pro lidi nad padesát, kteří se chtějí aktivně zapojit do vzdělávacích, společenských, zájmových a kulturních akcí. Sdružení organizuje celoživotní vzdělávání i poznávací a zájmové akce pro občany třetího věku. A jestli si myslíte, že jde o nějakou hrstku milých nadšenců, nenechte se zmýlit – Klub Aktiv v současné době sdružuje přibližně 560 členů.

Spolu se zhruba čtyřicítkou aktivních seniorů z Českých Budějovic a okolí jsem se vydal na raftech sjíždět Vltavu. Už na nádraží bylo znát, že tahle parta spolu jezdí na podobné akce dost často. Výlet nemohl začít jinak než přátelským dobíráním a trumfováním, kdo se kde s lodí vyklopil za zábavnějších okolností. Po železnici jsme se přesunuli do Rožmberka nad Vltavou a odtud jsme pokračovali po vodě do Českého Krumlova.

Čtěte také

Rozděleni svobodou: Nenávist není názor

Bez hlídacích prarodičů by společnost zkolabovala

Cesta po řece, která toho dne ani neúpěla pod náporem vodáků, jak tomu jinak přes léto zpravidla bývá, vytvořila rámec pro bližší setkání a popovídání s účastníky zájezdu. Poznal jsem lidi, o kterých jsem během dne pomalu přestával uvažovat jako o skupině seniorů – byli tu prostě lidé, kteří jezdí na vodu většinou od mladých let a kteří nehodlají s pohybem na zdravém vzduchu končit jen proto, že jim přibývají léta. „Hejbat se, dokud to jde.“ Tahle věta zazněla hned několikrát.

Když se vrátím k názvu cyklu Rozděleni svobodou, uvědomil jsem si, že aktivní senioři mají mnohem více výhrad k pasivním seniorům než k nejmladší generaci. Ostatně František Batysta, vůdčí duch českobudějovického Klubu Aktiv, se k mezigeneračním vztahům vyjádřil zcela lapidárně: „Bez dědečků a babiček, kteří hlídají svým pracujícím dětem vnoučata, by společnost ekonomicky zkolabovala.“

Způsob stárnutí jako věc osobního rozhodnutí

Ne všichni lidé si mohou dovolit stárnout aktivně. Ve věku nad 80 let asi 12 % lidí potřebuje ústavní péči nebo podobnou podporu. Důležité je obecné povědomí, že být zdravý a aktivní a vymýšlet si nejrůznější zdánlivě až nerozumné činnosti je normou. „Je to koncept potvrzený světovou zdravotnickou organizací, koncept zdravého a aktivního stáří,“ říká geriatr a gerontolog Zdeněk Kalvach.

Zdeněk Kalvach|foto:Jana Přinosilová

S výjimkou lidí trpících závažnými chorobami je způsob stárnutí věc osobního rozhodnutí. „Člověk by neměl být rezignovaný, neměl by sám sebe prezentovat jako nemohoucího, říkat, že to či tamto už nemůže.“ Potenciál aktivního stárnutí mají lidé podle Zdeňka Kalvacha uložen v genech. Podstatný je ale také průběh života, v jaké kondici se stáří člověk dožije, jaké ekonomicko-sociálního zázemí vybuduje.

Některé osobnosti jsou náchylnější ke strachu a mohou kupříkladu kvůli obavám z pádu na schodech přestat chodit do divadla. Pro šťastné stáří není podstatné velké množství peněz, ale musí jich být dost. „Měla by být rovnováha mezi potřebami a přáními, aby člověk měl prostředky na to, co si přeje.“

Přínos seniorů

Na rozdělování společnosti působí přehlížení hodnot, které senioři vytváří svými rodinnými rolemi, například péčí o vnoučata.  Ale to není jediný přínos. „Současně oživují vesnice. Kdyby na vesnicích nebyli senioři, starousedlíci nebo chalupáři, zůstaly by tu vylidněné obce duchů,“ připomíná Kalvach.

Na rozdělování společnosti působí přehlížení hodnot, které senioři vytváří svými rodinnými rolemi, například péčí o vnoučata|foto:Fotobanka Pixabay

Podle něj tvoří senioři také nevyužitý potenciál pracovní síly. „Často by tito lidé pracovat nejen mohli, ale také chtěli. Nejsou pro ně připravené podmínky. Odbývá se to zdůvodněním, že staří lidé by pracovat nechtěli nebo nezvládli novo technologie.“ V mnohých profesích by mohlo být normální, vzhledem k fyzické a mentální kondici stárnoucích populací v rozvinutých zemích, pracovat při snížených úvazcích i do 75 let.

Podle Kalvacha je problém v přílišném důrazu na jednotu a „parťáctví“ pracovního kolektivu v mnoha firmách a institucích. „Starší lidé mohou být zkušenější i schopnější, ale jsou považováni za nedostatečné parťáky. Mluví o nudných věcech, nezajímá je nový tip telefonu. Vytváří se tak něco neblahého a závažného, despekt k vyššímu věku.“