Rozděleni svobodou: Bůh a láska versus zrůdy a zrádci. Spory o uprchlíky zadusily i kapelu rockových legend

Před lety se v ní díky společné lásce k hudbě sešly legendy české rockové scény, aby se nedávno smutně rozešly kvůli odlišným pohledům na politiku. Jedním z členů T4 byl zpěvák a klávesista Roman Dragoun. O rozpadu skupiny se autor známé nábožensky laděné skladby Zdroj rozpovídal před svým sólovým koncertem v brněnském klubu Rusty Nail.

Temný svět na internetu

Čtěte také

Rozděleni svobodou: Obrnice byly příkladem, jak z ghetta udělat normální místo pro život. Už nejsou

Hluboká duchovní poselství v sobě nese většina jeho tvorby. Na jeho vystoupeních se často opakují slova jako bůh, odpuštění nebo láska. Jenže kromě koncertních sálů má Roman Dragoun ještě jeden svět. Žije ho hlavně na internetu. A je to temný svět, ve kterém Evropu ničí invaze islámských nájezdníků, svět, ve kterém tradiční rodinu a její děti ohrožují sňatky homosexuálů nebo inkluze.

V tomhle světě používá Roman Dragoun jiná slova než ta z pódií. Často začínají na zet: zrůda, zrádce, zvěrstvo, zničit nebo zločinci. Jako třeba tenhle jeho facebookový status na adresu uprchlíků: Jsou to zrůdy a zrovna tak ti, co je vítají a umožnili jim okupaci Evropy!

A právě mnoho jeho podobných vět z internetu stálo na začátku rozchodu.  „Důvod byl ten, že já na Facebooku sdílím takové věci, se kterými oni zkrátka nesouhlasí. Ale proboha, museli vědět, jaké mám názory. I když dřív to tak nebylo, protože ta situace se změnila až v roce 2015, kdy ta invaze v podstatě přišla.“

Sociální sítě jako posel krize

Rozpuštění kapely Romana Dragouna překvapilo. „Mně to hlava nebere. Já jsem věděl, že mají jiné názory. Ale prostě je to jejich věc. A oni řekli, že to poškozuje kapelu.“

Zbylá trojice o tom byla skutečně přesvědčená a skupinu loni na podzim rozpustila. Kytarista Stanislav Kubeš přitom vysvětlil, že krize se začala rodit zároveň s nástupem sociálních sítí a přibývajícími příspěvky Dragouna na téma islámu, migrace nebo Evropské unie.

„Roman svými postoji na facebookovém profilu podporuje nenávist mezi lidmi, aniž by si to možná sám vůbec uvědomoval. A to bych řekl, že je zásadní a hlavní důvod, proč se kapela rozpadla. I když je to velmi mrzuté a nikoho z nás to netěší,“ vysvětlil autor známého hitu Jiřího Schelingera Jsem prý blázen jen.

Roman Dragoun|foto:Martin Straka

S Dragounem se zná desítky let a v kapele s ním hrál 16 sezón. Za rozhodnutím skončit je podle něj rozpor mezi Dragounovými názory a celoživotním postojem ostatních členů.

Záchrana se nepovedla

„My jsme udělali to, že jsme vzali těch 16 let velmi poctivé a krásné práce a hodili jsme je za hlavu. Kvůli takové pro někoho malichernosti. Ale pro nás to žádná malichernost není. To je úplně zásadní věc našeho bytí a života,“ říká Kubeš.

Jedním dechem pak zdůrazňuje, že rozchod je i tak pro všechny smutný a nikdo z kapely si ho nepřál. To ostatně potvrdil i sám Dragoun: „Oni si založili novou kapelu, tak já jim přeju všechno. Já vůči nim žádnou zášť nemám, akorát to prostě člověka mrzí.“

Podle svých slov se situaci snažil zachránit třeba větší střídmostí na internetu, nicméně dlouho mu to nevydrželo. A skupinu už se tak zachránit nikomu nepodařilo.

Rozpad skupiny pohledem zvenčí

To co se stalo ve skupině T4, je naprosto ojedinělá věc. „Na profesionální úrovni je to případ, který u nás nemá obdoby,“ říká hudební publicista Jaroslav Špulák z deníku Právo. „Roman Dragoun se změnil. To, jak hovoří o islamizaci a podobných tématech, je něco nečekaného.“  

Podle sociologa Petra Lupače z FF UK rozdělují společnost témata, která jsou ve veřejné diskuzi stavěna do podoby ohrožení základních hodnot. Pokud mají lidé pocit, že něco ohrožuje křehké jistoty každodenního života, reagují emotivně. „V Americe je to třeba kontrola držení zbraní a přirozené porody, u nás Islám a migrace,“ vysvětluje Lupač.

Jaroslav Špulák a Petr Lupač během diskuze ve studiu Českého rozhlasu Plus|foto:Ivan Studený, Český rozhlas

I na příkladu popsaném v dokumentu Rozpad T4 je evidentní, že na sociálních sítích a internetu se příspěvky šířící strach nebo přímo nenávist projevují společným jazykem. „To není přirozený slovník a je obtížné dopředu určit, které výroky a která slova se v něm uchytí,“ vysvětluje sociolog a dodává:

„Strach z islamizace nebo z toho, že Evropská unie zničí naše tradice, je hluboce zasazující platforma. A to je dostatečná podmínka pro šíření výroků vytvářejících pocit, že mluvíme stejným jazykem a díváme se na věci stejně.“

Rozdělení má podle sociologa Lupače hluboké kořeny. Kulturní vývoj ve 20. století vedl k tomu, že teď jsou lidé překvapení, jak spolu neumějí mluvit o politických tématech, u kterých se ale předpokládá, že vyvolají různé názory. Chybí nám schopnost komunikovat, nebrat politické spory osobně a nedovolit jim zasahovat do vztahů.

Na rozdíl od například hardcorových nebo punkových hudebních skupin v USA nebo Británii, u nás propojení politiky s hudbou nemá výraznou tradici. „Písničkářská scéna byla v 80. letech výrazně politická. Dnes si písničkáři spíš hrají se slovy a s muzikou, takže politický hudební proud u nás v současné době není,“ soudí Jaroslav Špulák.

Podobně české hudební scéně schází i generační výpověď mladých tvůrců, i když některé kapely jako třeba Ortel nebo konkrétní písně získávají hodnotu symbolů. Někteří hudebníci jsou politicky angažovaní, ale není to přímo součástí jejich tvorby.