Robert Schuster: Válka na Ukrajině změnila Německo víc, než se čekalo

Měl ale také například ambici liberalizovat občanský zákoník, zavést nové formy soužití či zjednodušit přístup žen k umělým potratům. Jenomže po ruském vpádu na Ukrajinu většina z toho ustoupila do pozadí.

Čtěte také

Robert Schuster: Kancléř Scholz potřebuje čas, aby překonal své národní solitérství

Pro Německo a Scholze speciálně byla invaze studenou sprchou. Ještě několik týdnů před osudným 24. únorem se snažil kancléř v Moskvě za pověstným dlouhým stolem přesvědčit ruského vládce Vladimira Putina, aby upustil od svého agresivního vystupování vůči Ukrajině.

Podobně jako ostatní západní státníci, i Scholz s odstupem času zjistil, že v té době už bylo o vojenské invazi dávno rozhodnuto, a že tudíž všechny jejich návštěvy v Kremlu byly pouze jedním velkým divadlem.

Německo dlouho věřilo, že Vladimir Putin blufuje a útokem na Ukrajinu pouze vyhrožuje. Na nějaký plán B nepomýšlelo. Například jaké by to mohlo mít dopad na dodávky zemního plynu. Když pak k tomu skutečně došlo, vzrostl tlak na Německo jakožto klíčového odběratele ruského plynu, aby se ho zřeklo.

Neúspěch na fotbalovém mistrovství světa

Čtěte také

Robert Schuster: Německo po letech mění Hartz IV, symbol reforem bývalého kancléře Schrödera

Hlavně Spojené státy naléhaly, aby Berlín nedal souhlas se spuštěním nového plynovodu Nord Stream 2. Ten už byl v té době provozuschopný, akorát bylo třeba dát mu poslední povolení. Scholzova vláda nakonec tento projekt uložila k ledu. Chvíli jí to ale trvalo.

Naopak, z faktu, že Rusko zaútočilo na svého západního souseda ve velkém stylu, vyvodil kancléř závěr daleko rychleji. Již několik dní po invazi měl v parlamentu velmi zásadní vystoupení, které vešlo do dějin jako „projev o obratu“ (německy Zeitenwende-Rede). Byla to zřejmě nejlepší řeč, jakou obvykle mdlý Scholz kdy přednesl. Jasně v ní pojmenoval, kdo je ve válce útočníkem a kdo obětí. Především však oznámil investice ve výši sto miliard eur do modernizace německé armády.

To byl skutečný obrat, neboť od sjednocení země v roce 1990 byla armáda z materiálního a finančního hlediska dlouhodobě a systematicky přiškrcována. Za pozornost také stojí, že zmíněná slova pronesl levicový kancléř, jehož vlastní strana často měla armádu za něco, bez čehož se Německo může klidně obejít. Nebyla to ale jediná změna v postojích Scholzových sociálních demokratů. Pod vlivem války totiž přehodnotili názor na dodávky těžkých zbraní Ukrajině, což bylo pro ně předtím také zcela nepřijatelné.

Čtěte také

Robert Schuster: Nepřesvědčivý první rok německého kancléře Olafa Scholze

Tak jako jinde v Evropě, zasáhla i v Německu válka do celé řady dalších oblastí života, například jeho energetické politiky. Původně měly být ke konci roku 2022 odstaveny poslední tři jaderné elektrárny. Kvůli válce se však objevily oprávněné obavy z nedostatku energie.

Kdysi se totiž počítalo s tím, že v situaci, kdy bude Německo získávat většinu své energie z obnovitelných zdrojů, budou jeho energetickou soustavu před možnými výkyvy stabilizovat namísto jaderných a uhelných elektráren nově budované plynové elektrárny. Po ruském vpádu na Ukrajinu a s tím souvisejícími výpadky dodávek plynu i jeho vysokými cenami, se ovšem tyto plány ukázaly být nereálné.

Proto se v Německu po mnoha letech najednou zase začalo debatovat o jaderné energetice coby stabilním a relativně nenáročném zdroji a tímto směrem se začalo pomalu měnit i veřejné mínění. Avšak ve vládní koalici to příliš velké pochopení nenašlo.

Čtěte také

Robert Schuster: Kancléř Scholz opatrně mění energetické plány Německa

Hlavně pro Zelené je totiž konec jádra záležitostí jejich vlastní politické identity, a tudíž něco, o čem se z jejich pohledu nedá debatovat. Nakonec proto kancléř Scholz rozhodl tak trochu po vzoru „chytré horákyně“. Tři poslední jaderné elektrárny sice koncem roku odpojeny nebudou a poběží dál. Avšak nejpozději v polovině dubna příštího roku budou neodvratně vypnuty.

Scholzova vláda nakonec i přes jistou počáteční zdrženlivost našla odvahu, aby zaujala k válce na Ukrajině jasné stanovisko. Stalo se tak i za cenu toho, že část veřejnosti s tím nesouhlasila, což dávala najevo při demonstracích. Podobně jako během uprchlické krize let 2015 až 2016 či pozdější koronavirové pandemie bylo i tentokrát jejich epicentrem protestů východní Německo. V Lipsku, Drážďanech, Erfurtu i jinde požadovaly tisíce lidí ukončení protiruských ekonomických sankcí, levné energie a spuštění plynovodu Nord Stream 2.

Účastníci přitom dávali najevo nedůvěru vůči státu a jeho institucím. Že mohou mít takovéto postoje i daleko radikálnější podobu, se ukázalo těsně před koncem roku 2022, kdy byly v Německu odhaleny plány na státní převrat. Měli za ním stát lidé napojeni na popírače současné Spolkové republiky. Policie u některých z nich zajistila zbraně a také konkrétní plány na obsazení parlamentu a vznik nové přechodné vlády.

Robert Schuster|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Tato událost na chvíli přebila i neúspěch, který utrpělo Německo na sportovním poli: Jeho národní mužstvo totiž na fotbalovém mistrovství světa v Kataru vypadlo už podruhé za sebou po základní skupině a nepostoupilo do vyřazovací fáze turnaje. Pro čtyřnásobného světového šampiona to bylo velké zklamání.

Zároveň ale možná signál, že podobný neúspěch v Rusku před čtyřmi lety nebyl dílem hloupé náhody, ale že pravděpodobně naznačoval dlouhodobější problémy ve fungování národního mužstva. Německá fotbalová reprezentace má teď dva roky čas na nápravu. Pak se může pokusit udobřit si fanoušky při mistrovství Evropy, které se bude konat na domácí půdě.

Autor je komentátor Lidových novin